Arabský Hérodotos al-Mas´údí: Rýžoviště zlata a doly drahokamů
Věděli jste, že šachovým figurám dal podobu lidí a zvířat jistý panovník Balhít a že tato hra sloužila k výběru strategických tahů vojsk během válek? Že z Čínského moře vystupovaly černé, mírumilovné postavy habešských dětí? (Co by tomu asi řekl Karel Čapek a jeho Válka s mloky?) Že opice sloužily u čínských a indických panovníků jako ochutnavači jídla, aby se předešlo možné otravě? Že se antičtí autoři domnívali, že žirafa je křížencem levharta a velblouda, a proto její zoologický název dodnes zní cameleopardus?
Věděli jste, že slovo algoritmus bylo odvozeno od jména matematika a astronoma al-Chwárizmího? Že z jeho díla al-Muchtasar fí hisáb al-džabr wa´l-mukábala byl odvozen název pro algebru?
To a mnoho jiného se dozvíte v díle věhlasného arabského polyhistora al-Mascúdího, jehož celé jméno je Abú al-Hasan cAlí ibn al-Husajn ibn cAlí al-Mascúdí. V díle, ketré se k nám dostává v překladu známého orientalisty Ivana Hrbka. Al-Mascúdí, tento encyklopedista a polyhistor, nazývaný též čestným přídomkem Hérodotos Arabů shromáždil ve svém díle Rýžoviště zlata a doly drahokamů, jak už sám název napovídá, to nejcennější ze všech svých děl. Na 700 stranách se brilantním způsobem dozvíte snad o všem, co se dělo na Zemi od jejího vzniku po současnost, ve které al-Mascúdí žil. Je až fascinující, kolik vědomostí dokázal tento muž shromáždit a reprodukovat v letech nepříliš vzdálených od příchodu proroka Muhammada a s tím spjatým příchodem islámu.
Po boku tohoto skvělého historika navštívíme mnoho zemí, proplujeme mnoho moří, poznáme řadu národů, jejich
kulturu, náboženství i povahu. To vše empiricky shrnuté do tzv. meteorologické determinace, tzn. jak na lidi působí podnebí, ve kterém žijí. Tomuto tématu je zde věnována celá kapitola, jejíž úryvek vám zajisté bude připadat přinejmenším pozoruhodný (Při první ukázce je třeba si připomenout, že al-Mascúdí pocházel z Iráku.):
,,Irák je světlem východu, pupkem i srdcem světa. Protékají jím vodstva, jež přinášejí úrodnost, a jeho klima je neustále mírné. U zdejších obyvatel pozoruješ zdravou konstituci, jemný intelekt, pronikavé smysly, pevný charakter, leč se sklonem k lstivosti, solidní úsudek a zdravé názory. Irák je tedy srdcem světa, klíčem Východu a cestou světla. Iráčané vynikají nad ostatní čistotou pleti, krásou rasy a vyrovnaným temperamentem. Irák má i další dobré vlastnosti: čistou oblohu, čerstvý vzduch, úrodnou půdu, hojnost vody, snadný a bohatý život.“
,,V Džibálu (Médii) se údy stávají drsnými a tlustými, duch hrubne a je pozvolna ničen, charakter se kazí, vznešené vlastnosti zanikají. Vždyť půda je zde tvrdá, vzduch hustý a sražený, teplota střídavá a měnící se až do krajnosti. Věz, kníže věřících, že charakter i tělesné vlastnosti lidí jsou v souladu se zemí, v níž žijí.“
,,V Chúzistánu jsou mravy obyvatel zkažené, inteligence mdlá, sklony špatné, lidé tu naprosto postrádají velkomyslnosti. Jsou to stáda hrubců a dobytek bez rozumu.“
Dočteme se mnohé i o al-Ifrandža, al-Džalálika, at-Turk, zastavíme se také ve městě al-Afragh. A že vám tyto názvy nic neříkají? Zkusím to tedy česky – dočteme se mnohé i o Francích, Galicijcích, nikoliv Turcích, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o obyvatelích Krakova, a zastavíme se také v Praze! Ano, tento arabský historik z 10. (!!) století se ve své knize zmiňuje dokonce i o Praze. A kdo byl asi tak Wándžsláf? Kdo jiný než kníže Václav! Dočteme se zde i o Dúlába (Doudlebové), Muráwa (Moravané), Charwátín (Chorvaté) a samozřejmě i o Sáchín – emfatické s v arabštině často nahrazovalo č – překládáme tedy jako Češi.
Zprávy o Slovanech získal al-Mascúdí převážně od slovanských otroků ze Sýrie či Iráku, kteří se tam dostali zřejmě ze střední Evropy. Tyto informace zaznamenané al-Mascúdím patří k nejcennějším arabským pramenům o slovanském dávnověku.
Mimo Slovanů však al-Mascúdí zmiňuje především kraje exotické pro nás. Zabývá se Persií, Indií, Čínou a samozřejmě i oblastmi blízkými své domovině. Z jeho vědeckých, ale někdy i pololegendárních vyprávění vystupují do popředí rozličné postavy dějin jako např. král Šalomoun či královna Zenóbia.
Rýžoviště zlata a doly drahokamů jsou opravdu studnicí všelikého vědění, které poučuje i dnes čtenáře moderní doby. Netrpělivcům, kterým není po srsti čtení sáhodlouhých výčtů dynastií a jejich vládců, navíc napomáhá stylizace knihy, kdy vždy, když se čtenář začne ztrácet v jednotlivých chronologiích, vysvitne tu a tam zábavná legendární či skutečná historka, která vám prostě nedovolí knihu takové kvality odložit.
A už jenom ten závan jiného světa je pro čtenáře tolik lákavým! Je to kniha, ze které září slunce dávných časů a opírá se do zlatých pyramid, aby pak nechalo rozkvést květy v oázách vědění stejně jako vědění v našich myslích po přečtení chytrých knih.
Aneb jak sám al-Mascúdí ve své knize praví:
Nejlepším a nejspolehlivějším přítelem je kniha. Přeješ-li si, její odhalení tě rozptýlí, její příběhy ti dají zapomenout, a chceš-li, najdeš v ní povzbuzující rady či podivuhodná vyprávění. Nabízí ti současně začátek i konec, mnoho i málo, přítomné i nepřítomné, minulost i současnost, tvary, stvoření a druhy
i jejich protivy. Je to mrtvý, jenž hovoří jménem mrtvých, ale tlumočí to jazykem živých. Je to blízký přítel, který se raduje tvou radostí, spí tvým spánkem, říká ti jen to, co miluješ. Znáš snad souseda upřímnějšího, příbuzného spravedlivějšího, ducha poslušnějšího, učitele učenějšího, společníka užitečnějšího a bezúhonnějšího? Kde jinde nalezneš tolik užitku, tolik chvályhodného charakteru, tak vzdáleného tomu, aby ti odporoval, tolik trvalé radosti, tolik mlčenlivosti, tolik krásné pokory, tolik ochoty odměňovat a tak málo požadovat? Pohlédni do ní – a odmění se ti trvalými požitky, posílí tvé srdce, pomůže tvému chápání a rozmnoží tvé vědění. Naučíš se z ní za měsíc víc než z úst lidí za celé století.
cAbdalláh, pravnuk chalífy cUmara ibn al-Chattáb, se zřekl společnosti lidí a usadil se na hřbitově, kde nebyl spatřen jinak než s knihou, v níž si neustále četl. Když mu to vytýkali, odvětil: „Neznám výmluvnějšího kazatele, než je hrob, nic, co přináší větší užitek než kniha, nic zdravějšího než samota.“
∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼
(Abú al-Hasan cAlí ibn al-Husajn ibn cAlí al-Mascúdí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Praha: Odeon, 1983, s. 746)
Foto: wikipedia.com, studentpoint.cz
Pro další recenze, články a soutěže o knihy navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
