Milovaná i nenáviděná Beat generation – jazz, drogy, alkohol a nevázaný sex
Někdo mi kdysi řekl, že to, co napsali přední zástupci Beat generation, by oni sami za pomocí alkoholu a drog napsali také. Nevěřím tomu. A nevěřím ani tomu, že jedinou hnací silou této skupiny básníků a prozaiků byly podobné stimulační prostředky. Ty by způsobovaly chaos, nedostatek velkých myšlenek, polyfonickou nedokonalost. Tvorba Beat generation má však jistý přirozený řád, byť okořeněný o značnou dávku improvizace. A není to žádné ploché psaní ostrým jazykem, je to plození myšlenek, které ve svém převtělení do řádek knih krásně libozvučně zní. Ano, je v nich kolikrát moře vulgarity, ale je zde využívána proto, že autoři se jí nebojí. Nebojí se nazývat věci a pocity pravými jmény. Oni netouží za každou cenu zaujmout čtenáře sladkým, vyumělkovaným popisem krásného života. Protože nikdo z nich jej takový neměl.
Za tvorbou Beat generation je mnoho talentu, kuráže a osobitého stylu. Je přece odrazem svých autorů, kteří nebyli jiní. Jack Kerouac, Allen Ginsberg, Charles Bukowski, Lawrence Ferlinghetti, William Seward Burroughs – to jsou jména nejznámějších z nich. Co všechno je vlastně pojilo dohromady? Co dalo vzniknout čtenářské kolonce Beat generation? Doba: 2. polovina 50. let, místo: USA, náboženské vyznání: zen-buddhismus, hudební styl: jazz, životní styl: toulky, alkoholové večírky, drogové experimenty, nevázaný sex, rebelie proti bohatým, celkový přínos: předstupeň hnutí hippies, vznik nového šokujícího stylu – odmítnutí pravidel etiky na úkor přímé výpovědi.
Tohle všechno zní a přidrzle křičí z knih Beatniků, ať je to Ginsbergovo Kvílení, Kerouacovo Na Cestě, Bukowského Škvár, Ferlinghettiho Skryté významy věcí či Burroughsův Nahý oběd.
Allen Ginsberg byl se svým dílem Kvílení hnán před soud. Nebylo seznáno jako umění, ale jako pouhá propagace drog. Přečtěte si úryvek z něj, konkrétně z Ginsbergova Kadiše za jeho zemřelou matku, a posuďte sami:
S očima
s očima Ruska
s očima bez peněz
s očima falešné Číny
s očima tety Eleonor
s očima hladovějící Indie
s očima močícíma v parku
s očima hroutící se Ameriky
s očima toho, že ses nenaučila na piano
…
s očima donaha prchající z bytu a kvílející chodbou
s očima odvedenýma policajty do ambulance
s očima přikurtovanýma na operační stůl
s očima s odňatým pankreasem
s očima operace slepého střeva
s očima potratu
s očima vybraných vaječníků
s očima šoku, s očima lobotomie, s očima rozvodu, s očima mrtvice, s očima samoty,
s tvýma očima, s tvýma očima,
se Smrtí plnou Květin.
Nakonec bylo Ginsbergovo dílo uznáno za obsahující uměleckou hodnotu, soud Beatníky vlastně velice slušně zpopularizoval. Protože co se čte? To, o čem se mluví. A nejlépe šokujícím způsobem. A v této oblasti se bravurně pohybuje i Charles Bukowski se svými Básněmi a jejich podtitulem Láska je pes:
Tělo obepíná kost
a dovnitř dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého
ale lidi nepřestávají
hledat
hemží se z postele
do postele.
Tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.
Není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.
Nikdo nikoho nikdy
nenalezne.
Městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
hřbitovy se plní
nic jiného se
nenaplní …
Foto: jackkerouac.com, beatdom.cz, diaspora.fr.org
Pro další recenze, články a soutěže o knihy navštivte mé FB stránky DigiTimes.cz.