Halina Pawlowská: Cesta za láskou, skvělým jídlem a erotikou bez výčitek
Kniha Haliny Pawlowské s výmluvným názvem Cesta za láskou je dalším intimním a humorně laděným dobrodružstvím této ženy, která si dokáže až do dna vychutnat vše, co jí život nabízí. Skvělé jídlo, exotické kraje, muže ve všech svých podobách… Stěžejním tématem této veselé i smutné knížky je ale jiskra minulých okamžiků, která se byť na stejných místech, zažehává už hodně ztěžka.
A tak se na chvíli s humorem, na chvíli s nostalgií zastavujeme spolu s knihou Haliny Pawlowské i nad svým dokořán otevřeným životem, jehož stránky jsme možná ke stáru začaly obracet až příliš pomalu. A tak je dobře, že nám právě tahle svérázná autorka dává nahlédnout do všech těch neskutečných krás světa, které, pokud odhodíme zábrany a stud, můžeme prožívat podobně jako ona. Ukazuje nám, že věk je pouze číslo, že na tom, co si o nás myslí ostatní, ve skutečnosti zas tak nezáleží, a že pokud toužíme po štěstí, lásce a erotice, život nám jenom fandí.
Pokud navíc chceme i polaskat své chuťové pohárky, je pro nás kniha Haliny Pawlowské jako stvořená. Kombinace skvělých receptů, zábavných příhod i chvilek ponaučení se ukazuje jako tak akorát ochucená směs.
A tak na vás po každé té tragikomické příhodě čeká i recept ze stejného prostředí, kde se ona příhoda odehrávala. A tak se i sami můžete zasnít nad cestou za láskou třeba do Španělska, Itálie, Francie nebo Velké Británie a vzápětí si pochutnat na takovém králíkovi na čokoládě, lososu na pomerančích, cuketových květech plněných ricottou, ale třeba i na špekových knedlících se špenátem nebo krkonošském kyselu.
Přinášíte si i vy recepty ze svých milovaných míst? Máte i doma rádi závan exotiky nebo třeba i vůni hříbků z lesa, ve kterém jste trávili svá dětská odpoledne? Zavzpomínejte spolu s Halinou nad tím, jak si naše milovaná místa uchovávají atmosféru našich mladých let. Našich prvních lásek a letmých dotyků, našich prvních opilých večerů a životních rozbřesků. A zapřemýšlejte nad tím, jaké to je, vodit někoho nového na svá stará místa. S humorem sobě vlastním i trochou nostalgie…
Ale teď se pojďte na chvíli pobavit – nad úryvky zábavných historek autorky knihy Cesta za láskou:
„Oskar vybral fungl nový apartmán. Ten apartmán byl v malém domku. Ten domek byl dvanáct kilometrů od centra a dvanáct kilometrů od pláže. Oskar vřeštěl nadšením: „Budeme chodit na procházky!“
„Mně taky nebylo dobře. Mám tvar těla, kterému nesvědčí tvrdé povrchy. Mé největší obliny se na posteli otlačují a nevypouklé části těla se lůžka ani nedotknou. Mám proto pocit, že levituji.“
„A přítel Máju prosí na kolenou, aby s ním na ten Nový Zéland jela, a Mája kývne, že tedy ano, ale musí tam letět byznys třídou, protože v ekonomické třídě by Máju chytala křeč.“
„Ředitel nám vlastnoručně odemkl svůj přísně střežený privátní záchod. Zkontroloval, zda je v bezvadném stavu, a hrabě mi dal galantně přednost. Byla jsem psychicky vyřízená. Nemám ráda posluchače při mých intimních činnostech, a už vůbec ne, když je to šlechtic.“
„Některá slova nesnáším. Nedokážu je vyslovit, stydím se, když je slyším, a o každém, kdo je říká, si bez ohledu na jeho postavení myslím, že není dostatečně inteligentní. Je to tak, prozradila jsem právě svůj nadřazený postoj ke všem, kteří jsou schopni nahlas vyslovit slova: prdět, hajzl a gaťky. Prdět je snad nejhorší. Už teď, když to píšu, mám husí kůži vysokou metr.“
„Stáli jsme před rozhodnutím, zda budeme pokračovat po středomořské dálnici, anebo zda zkusíme nově zbudovanou silnici přes hory. Zdála se mi dobrodružnější. V tom možná spočívá můj problém. Toužím po vzrušení, a když ho prožívám, tak se hroutím, protože jsem srab.“
„Rozum mi nakazoval, ať ho beru všema deseti, že je to partie, že je chytrý a milý a docela bohatý a že mne má rád a že budeme cestovat a že si budeme užívat a že nebudu sama a že mi budou svobodné kamarádky závidět a že budu mít s kým chodit do společnosti a komu vařit večeře a o koho se bát a že mi do postele přinese ráno kávu a že… „JE MI TO FUK!“ řvalo srdce. „Já toho prťavého brejlouna nechci!“
„Vím, že sama nejsem vůbec dokonalá. Nicméně se vnitřně vidím krásně. Jemně, se září kolem obličeje, a dokud nenarazím na zrcadlo, tak jsem sama se sebou moc spokojená.“
A co ještě dodat? Na závěr snad už jen dvě rady z téhle hřejivé knížky Haliny Pawlowské:
Takže zaprvé: „Usmívejte se, bude hůř! Ono pochopitelně že bude hůř, ale když se přitom budete usmívat, budete vypadat líp!
A zadruhé? „Vždycky se dobře bavte! Protože nic jiného nemá význam!“
(Halina Pawlowská. Cesta za láskou. Praha: Motto, 2016, s. 237)
Zaujala Vás kniha Haliny Pawlowské? Podělte se se mnou o Vaše názory na mém Facebooku. Sledujte Literární klenoty redaktorky Jarmily Flakové a soutěžte o knižní novinky!
