Normálně jiní v boji o lásku
Kniha Normálně jiní od známé spisovatelky Tammy Robinsonové, která má za sebou sedm románů po způsobu slavných Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, rozvíjí neskutečně silný příběh. Bojuje se v něm o štěstí, lásku i o život. A zůstane ve vás ještě hodně dlouho…
Málokomu se podaří napsat román o lásce tak, aby nepůsobil lacině, naivně a neuvěřitelně. Aby vás jako mávnutím kouzelného proutku přenesl do děje a vtáhnul do pocitů dvou hlavních protagonistů. Těmi jsou Maddy a Albert, tak trochu „normálně jiní“. A jiná je také B, Maddyina autistická sestra. Jaké je žít s různými závazky? A má člověk vůbec právo soustředit se výhradně na vlastní život? To jsou jen dvě zásadní otázky, které vyplouvají na povrch po celou dobu děje této nesmírně krásné a hluboce procítěné knihy.
„Když někdo nemá někoho, kdo je na něm ve všem závislý jako moje sestra na mně, nemůže to pochopit. Třeba si myslí, že ano, ale jsou na omylu. Všechno, co dělám, každé rozhodnutí musím opatrně zvažovat, abych odhadla, jaký vliv bude mít na moji sestru. Musím brát v úvahu věci, na které můžeme narazit a které by ji mohly znervóznit. Ať jde o hlasitou hudbu (v poslední době ve většině obchodů) nebo o mihotavá světla, která by u ní mohla vyvolat záchvat. Ten ji může postihnout, i když je moc unavená. Nemá moc v lásce ani mimina nebo psy, protože ji dokážou snadno zneklidnit. A pak tu jsou její malé rutiny a nálady. Jako třeba to, že chce každý den k obědu jíst to samé – sendviče s burákovým máslem. Když si někdy výjimečně někam zajdeme a ona si dá něco jiného, stejně se začne pořád dokola dožadovat sendvičů s burákovým máslem. Proto už s tím předem počítáme a vezmeme je s sebou. Je milion věcí, které mou sestru buď rozveselí, nebo rozhodí, a jen dva lidi na celém světě vědí, co je to za věci. Je to obrovská zodpovědnost.
Nic bych na tom ale neměnila, protože mě každý den dokáže rozesmát. Svým hlasitým, pronikavým a nespoutaným smíchem a legračními věcmi, které opakuje, často s brutálně geniálním komickým načasováním. Samozřejmě si to neuvědomuje. V tom je její kouzlo. Naučila mě nebrat se tak vážně i to, že rozpaky jsou jen ztráta času. Ani nevím, kolikrát někomu kroutila zadkem před nosem nebo otevřela na veřejnosti dveře od záchodu, když jsem trůnila uvnitř s kalhotkami u kotníků. Dloubá, pošťuchuje a chytá neznámé lidi. Už si pár lidem sedla na klín a nutila je políbit jí ruku, jako kdyby byla královnou a oni její poddaní.
Naučila jsem se být trpělivá a pochopila jsem, že odsudky ostatních si připouštějí jen nejistí lidi. Ale hlavně jsem se naučila bezvýhradné lásce.
B je uzamčená ve svém vlastním světě a je nevinná, až mi to rve srdce. Jediné, co chci dělat, je chránit ji. Ne proto, že musím, ale protože když mě obejme kolem krku a já na kůži ucítím její horký dech, srdce se mi rozbuší samou láskou tak, že mi div nepukne v hrudi.“
Není divu, že se postupem času stala i Maddy dobrovolným vězněm uprostřed soukromého světa B. Považovala jej za svůj jediný domov a v životě osobním i profesním ustrnula na místě. Tak veliké oběti je přitom schopna opravdu jen bezvýhradná láska. Co se ale stane, když si o její srdce řekne muž?
Jakmile Maddy zjistí, že Albert je velmi chápavý, začne si najednou uvědomovat i jeho vnější krásu. Ačkoliv to v normálním světě bývá spíše naopak. Jedno z nejúžasněji popsaných kouzel této knihy je popis jednotlivých okamžiků, při kterých se dosud uzamčené světy obou hlavních postav začnou pomalu otevírat. Všichni už najednou nejsou jiní, ale normálně jiní. A hotový ohňostroj zájmu, lásky a vášně na sebe nenechá dlouho čekat.
„Myslel jsem si, že to, co mě spojuje s Kate, je láska a taky to tak bylo, jenže tomuhle se to nemohlo rovnat. Moje city k ní byly jako rozbitý ohňostroj v porovnání s výbuchy barev a světel, který zažívám pokaždý, když Maddy vidím nebo když na ni myslím. Skrytý cynik v mý duši si uvědomuje, že si tak na začátku novýho vztahu připadají všichni. Ale romantik, kterýho v sobě nosím, má dojem, že nikdy za celé dějiny lásky nikdo nic takovýho neprožíval. Díky Maddy mi připadá, že zvládnu cokoliv. Jako že se před náma otvírá celý svět a čeká na to, až s ním uděláme, co budeme chtít. Mám víc snů, než dokážu spočítat. Je tolik věcí, co chci zažít. Míst, který chci navštívit. Než jsem poznal Maddy, uvízl jsem ve slepý uličce, jenom jsem si to neuvědomoval. Teď jsem napjatý jako pružina, připravený vzít ji za ruku a vrhnout se s ní vstříc vesmíru. Svět máme doslova na talíři a já si chci tohle jídlo okořenit a s chutí ho spořádat.“
Tammy Robinsonová
To, že se v knize Tammy Robinsonové střídají dva hlavní protagonisté v roli vypravěče, dodává ději spád a napětí. Čtenáři se navíc mnohem lépe mohou vcítit do nejniternějších pocitů Maddy i Alberta. Autorka přitom píše tak pěkným a čtivým jazykem, že s ní celý děj zažijete na vlastní kůži. Střídá romantiku s humorem i vášní, díky čemuž vzniká opravdu kvalitní koktejl nejen pro mladé. S Maddy a Albertem se jistě ztotožní všichni, kdo hledají lásku a pochopení. Všichni, kteří mají přistřižená křídla a nedaří se jim žít, jak by si z celého srdce přáli. Podaří se to naší románové dvojici?
„To je podruhý, co jsme se milovali venku tady na pláži,“ zamumlám, zatímco přejíždím prsty po liniích jeho hrudi. „Jeden by si myslel, že nemáme na pokoj v motelu.“
Zaboří mi nos do vlasů a při doteku jeho rtů se zimomřivě zachvěju. „Chtěla bys být v pokoji v motelu, nebo tady?“
„Že se vůbec ptáš.“
Pomilujeme se ještě dvakrát pod obrovskou Mléčnou dráhou, dokud nejsme oba vysílení, a pak usneme zapletení do sebe s Albertovým oblečením přehozeným přes sebe, abychom byli trochu v teple. Když se o pár hodin později probudím, je obzor růžový. Přichází svítání. Oheň vyhasl. Zachvěju se a probudím tím Alberta. Když otevře oči a usměje se na mě, je to ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděla.
„Dobrý ráno, krásko.“
„Dobré ráno.“
Přivine si mě blíž a společně sledujeme příchod nového dne, jeho krásu prodchnutou světlem a něhou. Připadá mi, že spolu s ním procitám i já, a v duchu se ptám, jak se po takovém zážitku mám vrátit k normálnímu životu.
„Jsi v pohodě?“ zeptá se mě, když si povzdechnu.
„Je mi fajn,“ ujistím ho s úsměvem. Nejspíš si jenom přeju, aby tohle nemuselo nikdy skončit.“
„Zažijeme spoustu dalších takových nocí, to ti slibuju,“ řekne vroucně. „Tohle je teprve začátek.“
Přesto se nedokážu zbavit pocitu melancholie. Dal mi okusit, jaký život může být. Jaký by měl být. Nikdy bych si netroufla věřit, že bych takový mohla zažít. Jenomže to, co jsem mu večer pověděla, jsem myslela vážně. Nemůžu opustit mámu a nechat péči o sestru jenom na ní. Prostě nemůžu. A co to znamená pro nás dva?
„Pojď,“ řekne, když se zvedne a pomůže mi vstát. „Za chvíli se tu objeví rybáři.“
Moje džíny odnesly vlny, takže jsem vlastně ráda, že jsem si sbalila náhradní oblečení. Opřu se čelem o chladné okýnko a sleduju, jak se svět míhá kolem. Všechno mi připadá jiné. I já jsem jiná.
A přesto je všechno pořád stejné.
Zatímco v srdci Maddy a Alberta je dost lásky pro všechny, kdo si ji zaslouží, najdou se mezi jejich blízkými i výjimky. Narušené vztahy, přehnaná očekávání, povýšenost maskující vlastní zranitelnost a nebo jen hluboce zakořeněné křivdy – to všechno dokáže narušit soukromý svět těchto dvou hrdinů. Ještě je čeká velký boj o lásku i o život tak, jak si ho vysnili. Jak to všechno skončí? To ví jenom oceán…
„Nejdřív Alberta nikde ve vodě nevidím, ale potom se vyloupne za vlnou a já si uvědomím, že pod nimi proplouvá jako delfín, když míří do větší hloubky. Mokré světlé vlasy se mu kroutí na krku a jejich odstín kontrastuje s tmavě hnědou, rovnoměrně opálenou kůží na jeho zádech. Napadne mě, jak to, že tráví tolik času bez trika, jenže očividně to tak je. Využije klidné chvilky mezi vzdouvajícími se vlnami, sedne si na prkno a zabírá rukama, dokud nenajede na vlnu. Tentokrát se jedním elegantním pohybem přenese přes její vrchol. Dívám se, jak se špička surfu zvedne k obloze, na vteřinu se zastaví, když se vlna překulí, a prudce klesne dolů na opačnou stranu. Albert na okamžik zmizí z dohledu. Bezděčně zadržím dech, dokud se znovu neobjeví, a já můžu zase vydechnout.“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(Robinsonová, Tammy. Normálně jiní. Praha: Cosmopolis, 2018, s. 336)
Foto: nakladatelství Grada, Emily Chalk Photographer
O tuto knihu si budete moci už brzy zasoutěžit na FB stránkách DigiTimes.cz.
