Mostafa Darwisch: „Mám rád Václava Havla a jeho dílo Moc bezmocných.“
Dnes vám přináším milý i energický rozhovor s jedním mladým egyptským studentem bohemistiky. Jmenuje se Mostafa Mohammed Sayed Mohammed Darwisch, je mu dvacet dva let a je živoucím důkazem toho, jak se na první pohled odlišné kultury mohou bez problémů prolínat. V našem rozhovoru najdete nádech exotiky, vlnu nadšení i zklamání, ale především až neuvěřitelně silnou lásku Egypťana k českému jazyku a literatuře. Pojďme se společně seznámit s Mostafou, čerstvým bakalářem bohemistiky:
Z jaké země a města pocházíš?
Jsem z Egypta. Pocházím z hlavního města Káhiry.
Pověz nám něco o Tvé rodině. Chtěli Tvoji rodiče, aby ses věnoval studiu?
Moje rodina patří ke střední třídě společnosti, je docela velká. Mám tři sestry a jsem nejmladší. Můj tatínek nechtěl, abych pokračoval ve studiu. Přál si, abych mu pomáhal v obchodě. Jenže maminka s tím nesouhlasila a trvala na tom, abych studoval na soukromých školách, které jsou v Egyptě lepší než 
státní. Sama mi zajistila všechny školní potřeby a pořád mě motivovala a opakovala mi, že chce, abych dostudoval. Kvůli tomu jsem byl pořád ve stresu, ale měl jsem před očima svůj cíl.
Na jaké škole jsi studoval?
Vystudoval jsem český jazyk a českou literaturu na jazykové fakultě Al-Alsun univerzity ‘Ain Shams v Káhiře.
Proč jsi se rozhodl studovat český jazyk?
To byla úplná náhoda. Chtěl jsem na výše uvedené jazykové fakultě studovat němčinu na podnět svého známého, který po tomto studiu pracoval jako turistický průvodce v Luxoru a Asuánu. Máme ale bodový systém, který studentům přiděluje studijní obory na základě bodů z gymnázia bez ohledu na jejich vlastní zájmy. Ten systém mě poslal na bohemistiku.
Bylo pro Tebe studium českého jazyka těžké?
Na začátku pro mne bylo těžké to přijmout. Musel jsem změnit své plány. Nevěděl jsem, jaká je čeština a kde se používá. Jen jsem věděl, že máte skvělé fotbalisty jako je Tomáš Rosický, Petr Čech, Jan Koller a Pavel Nedvěd, kteří hráli velmi dobře na mistrovství Evropy. Začal jsem se učit sedm českých pádů a zdálo se mi, že čeština je obtížná. Na druhou stranu mě zaujalo, že taková malá země mluví svým jazykem a že si jej zachovává a rozvíjí. Pak jsem se dozvěděl, že Česká republika dává sedm stipendií studentům naší fakulty, kteří v prvním a druhém ročníku patří k nejlepším. Řekl jsem si: Co kdybych se dostal do Evropy v tak mladém věku? Učil jsem se každý den. Ten sen mě pronásledoval a nedal mi spát. Čeština je těžká, ale kdo má talent a vůli, může ji klidně zvládnout.
Tvým učitelem byl i významný překladatel Khalid Biltagi. Jak velkou roli hrál při Tvém objevování českého jazyka a literatury?
Můj učitel Khalid Biltagi je moc příjemný, milý a ochotný studentům pomáhat. Já ho mám rád a těší mě, že mě učil tak schopný přednášející. Od druhého ročníku jsem s ním začal mluvit česky a snažil jsem se trávit v jeho přítomnosti co nejvíce času, abych si procvičil češtinu. Líbí se mi jeho překlady z češtiny a jakmile jsem ho viděl v televizi a v českých novinách, pochlubil jsem se před kamarády a rodinou, že můj učitel je slavný. Jednou mě pověřil, abych se svými spolužáky obsluhoval stánek festivalu Svět knihy na mezinárodním káhirském veletrhu. Byla to pro mě velká čest.
Líbí se Ti česká literatura?
Ano, na vysoké škole jsme se učili nazpaměť texty z Erbenovy Kytice, z Babičky od Boženy Němcové, texty od Karla Máchy a Čapkovy povídky. Bylo to pro nás velmi těžké, protože tato díla jsou napsána starší češtinou a některá slova jsme ani nenašli ve slovníku. Analyzovali jsme pohádky jako Zlatovláska a Povídky z jedné a druhé kapsy, z nichž některé jsem přeložil jako svou bakalářskou práci. A líbil se mi český humor a satira – třeba ve Švejkovi, který se všem vysmíval a nebral nic vážně. Studovali jsme podrobně českou kulturu a literaturu, a tak víme, že vaše země procházela těžkými obdobími. Víme taky o Karlu IV., který nechal postavit Karlův most a založil univerzitu. Moc se mi líbilo poznávat literaturu a kulturu českého národa do hloubky.
Jaké české spisovatele máš nejraději?
Mám rád Karla Čapka, protože napsal mnoho krásných děl jako Trapné povídky, Kritika slov, R.U.R. a Povídky z jedné a druhé kapsy. Měl obrovskou slovní zásobu, používal neobvyklá slova a uplatnil v dílech individualistický přístup. Nikdy nezapomenu na jeho povídku Poslední věci člověka, která mě silně ovlivnila. Taky mám rád Boženu Němcovou, která měla velmi složitý život a napsala Babičku jako vzpomínku na svou babičku Magdalénu Novotnou. Popsala stav a sociální rozdíly ve společnosti. Mám taky rád Václava Havla, který byl prvním československým prezidentem po sametové revoluci, a jeho dílo Moc bezmocných.
Znají Egypťané některé české spisovatele?
Když jsem stál na českém stánku na káhirském veletrhu, lidé, kteří nahoře viděli nápis Česká republika, se ptali na díla Milana Kundery přeložená do arabštiny a na knihy Franze Kafky, o němž se ví, že psal německy. A také na díla Václava Havla. V současné době mají Egypťané kontakt s českou literaturou díky překladům učitelů z naší školy, a tak znají například Martina Vopěnku, Kateřinu Tučkovou a Biancu Bellovou, kteří do Egypta přijeli navštívit naši fakultu a vystoupili na různých akcích. Za zmínku stojí, že někteří Egypťané si pořád myslí, že Československo pořád ještě existuje…
Jaké je Tvé vysněné zaměstnání?
Rád bych pracoval jako soudní překladatel a tlumočník a líbilo by se mi být zaměstnán v nějaké firmě, která se zabývá obchodem mezi Českou republikou a arabskými zeměmi.
Kde může arabský student nejlépe uplatnit znalost českého jazyka?
Přímo v Egyptě se absolventi naší školy uplatní v cestovním ruchu, protože hodně Čechů k nám jezdí užít si moře a tepla. Jiných příležitostí uplatnit se moc není.
Co se Ti vybaví, když se řekne „Česká republika“?
Je toho hodně. Praha, která je srdcem Evropy, Staroměstský orloj, Václavské náměstí, Karlovy Vary, Mariánské Lázně a české pivo.
Byl jsi v České republice? Co se Ti v České republice nejvíce líbí?
Ano, dostal jsem stipendium od fakulty. Můj pobyt v České republice byl úžasný. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem vystoupil z letadla v Praze. Měl jsem velký kulturní šok. Poprvé jsem dýchal svěží vzduch – jako by byl horský. Můj kamarád mě přivítal na letišti, podíval se na jízdní řád a řekl, že autobus přijede v 18:39. Napjatě jsem čekal, co bude, a stal se zázrak: autobus přijel v 18:39! Líbilo se mi, že respektujete systém a pravidla. Dáváte studentům 50% slevy na dopravu a vstupenky. Neslyšel jsem troubení na ulicích. Máte velkou svobodu: každý může dělat, co chce. Nemyslím to jen ve špatném smyslu – líbí se mi, že nikoho nesoudíte podle oblečení nebo vzhledu. Na fakultě mi učitelé vykali! Každý se soustřeďuje jen na svůj život a nechává ostatní žít. Nemusel jsem dávat úplatky, když jsem potřeboval nějakou službu…
Jaké jsou Tvé plány do budoucna?
Moje plány nemají hranice. Ale dá se říci, že bych chtěl studovat v České republice, naučit se jiné jazyky, poznávat víc českou kulturu a literaturu, proniknout do české společnosti a najít si dobrou práci, ve které bych mohl uplatnit své znalosti.
Jaká je teď situace v Egyptě? A v čem je Egypt lepší než Česká republika?
Je mi líto, že to musím říci, ale v Egyptě je každý rok hůř a hůř. V roce 2011 vypukla revoluce, která nám dala naději na lepší budoucnost, ale tato naděje vyprchala. V zemi je velká míra chudoby. Inflace narostla extrémním způsobem – ceny základních potravin, elektřiny a doprava se zvedají, přičemž mzdy jsou zmrazeny v některých případech i mnoho desítek let. Školství a zdravotnictví nejsou kvalitní. Lidé jsou velmi zklamaní a bojují o přežití. Navíc se mezi sebou hádají na ulicích, protože je dusí životní podmínky. Atmosféra ve společnosti se výrazně zhoršila.
Musím říci, že egyptská společnost působí jako pevnost protimluv – na všech úrovních všedního života nacházíme neslučitelné protiklady. Fundamentalisté a zastánci západního myšlení, muslimové a koptové, chudina a obhájci – ti všichni žijí bok po boku pod věčným, blankytně modrým nebem, od Alexandrie po Asuán…
Egypt má však lepší životní styl. Každý den po práci sedíme s kamarády v kavárně a povídáme si, abychom zapomněli na potíže v práci. Říká se, že náš den začíná v noci, na rozdíl od České republiky, kde se vše v sedm večer zavírá. Egypťané jsou společenští a rychle se skamarádí. Mají velký smysl pro humor.
V čem je Česká republika lepší než Egypt?
Česká republika je lepší v tom, že není tak přelidněná. V dopravních prostředcích si můžete sednout a není to hlava na hlavě. Máte daleko lepší školství a zdravotnictví než my. Ekonomika funguje, takže kdo chce pracovat, může si práci najít okamžitě. Pomáháte každému, kdo chce studovat váš jazyk. Jednou jsem byl na akci na české ambasádě a šel jsem se pozdravit s českou velvyslankyní. Udělal jsem chybu a ona mě opravila a pomohla mi s mluvením. Moc mě překvapilo, že česká velvyslankyně mi opravila chyby v češtině.
Myslíš si, že jsou si česká a arabská literatura v něčem podobné?
Čeští autoři nepodléhají cenzuře, naopak v Egyptě ji máme. Rád čtu knihy současných spisovatelů jako Omar Taher, Ahmed Khaled Mostafa, Ahmed Morad, Ahmed Khaled Tawfik a Alá‘a Al Aswany, který hodně píše o politice, a tak kvůli tomu v Egyptě čelí řadě problémů. Některá jeho díla si můžete přečíst i
v češtině. Česká a egyptská literatura vyjadřují stav společnosti se smyslem pro humor.
Kde bys chtěl žít?
Chtěl bych svůj čas dělit mezi Českou republiku a Egypt. V České republice se mi moc líbilo a připadala mi jako můj druhý domov. Egypt je má vlast, záleží mi na něm a chci, aby šel kupředu. A také tam mám rodinu.
Co si myslíš o Islámském státu a islámském terorismu?
Celý svět je ve válce! Tato teroristická skupina představuje velké nebezpečí pro celý svět. Mrzí mě ale, že je islám zneužíván k zabíjení a zlu. Tato skupina nemá nic společného s islámem, protože skuteční muslimové vědí či by měli vědět, že nutit někoho k islámu jde proti našemu náboženství. A v Koránu je napsáno, že kdo zabije nevinného člověka jako by zabil celý svět.
Rozumíš tomu, proč se někteří lidé v Evropě bojí islámu?
Samozřejmě, když vidí, co se na světě děje ve jménu islámu. Také sledují média, která mají za cíl ukázat, že islám je víra násilí a zabíjení. Problém je, že Evropané házejí všechny do jednoho pytle.
Setkal jsi se osobně s tím, že by na Tebe někdo byl zlý, protože jsi z Blízkého východu?
Osobně ne, ale nedůvěru vnímám. Bavím se o tom s českými kamarády a ti mi vysvětlují, že Češi se bojí o svou kulturu a způsob života.
Máš nějaké životní motto, které Tě provází životem a které Ti dává sílu žít?
Můžeš mít vše, co si jen dokážeš představit, jen se odvaž snít.
∼ ∼ ∼
Já neprohraji. Buď zvítězím, nebo se poučím.
∼ ∼ ∼
Pokud nejsi spokojen se svým místem, změň ho. Nejsi strom!
∼ ∼ ∼
Čím je uskutečnění snu těžší, tím je cesta lepší.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
