Májová chvilka poezie
Žádný jiný měsíc není stvořený pro lásku tak jako máj. A láska? To je ta nejkrásnější poezie…
Májoví ptáci ♥
Padají verše z rudých stromů
vlaštovky složené z okvětí
na chvíli spadnou zlehka dolů
a pak se ke slunci rozletí
Voňavá mračna němých ptáků
na střeše kreslí do větru
jsou lehce cítit po tabáku
a padají ti do svetru
Ty verše spadlé z rudých stromů
pletu ti umně do řádek
snad ukážou ti cestu domů
do brány snů a pohádek
Navždycky ♥
Louka skrytá v pozdně jarní bázni
tlukot srdcí kreslí do džbánků
snad se život najednou tak zbláznil
jak po řece věnec z heřmánku
Malý zvonek v kapličce se chvěje
a za humny louka rozkvétá
a mně v srdci tolik překrásně je
na prahu zimy, zimy do léta
Tolik štěstí ve své dlani svírám
až malý krystal září do dálky
snad nás nikdy neopustí víra
tak jako svěžest luční fialky
Láska z papíru ♥
Za okny mírně poprchává
otáčím v knize tentýž list
na stolku jemně voní káva
nauč mě ve své duši číst
Slova se pletou a bouře sílí
veď moji ruku, tak uč mě číst
už jenom vteřinu, jen pouhou chvíli
a zůstane ze mě bílý list
Lásce nadoraz ♥
Tvé jemné vlasy voní po malinách
když ranní slunce běhá po trávě
jsem pořád stejná a přece trochu jiná
a možná že ti o tom budu vyprávět
Kreslíc prstem po tvých nahých zádech
zpola rozpuštěné letokruhy něhy
počítej se mnou – nádech, výdech, nádech
proč jen se obzor najednou zdá bledý?
Posbírám maliny na svém holém břiše
a nechám slunce vysušit náš čas
neříkej nic, co nechtěla bych slyšet
zas jednou lásce jsme byli nadoraz
Srdce básníka ♥
Ach, jak velké je srdce básníka!
Každý den pro jinou ženu hoří
do časů dávných ve snech utíká
co spálil, chtěl by znovu prožít
Opona padá, rudé slunce hasne
Villonovy verše bijí na poplach
tak se ještě jednou, dvakrát spasme
než se naše těla promilují v prach
Máš ruce hennou zdobené ♥
Máš ruce hennou zdobené
z vlasů tvých vítr závoj sňal
tečou z oázy pramene
s vůní libanonských skal
Pod tíhou řas tvé oči svítí
jak lvice chystáš se k útoku
tak rád se chytám do tvých sítí
sic vedou v Hádovu zátoku
Tvá náruč ještě chvíli hřeje
a kolem zvoní kopyt žal
vrhám se srdcem do peřeje
kde vítr můj prach rozfoukal
Zasněný měsíc dodýchal ♥
Zasněný měsíc dodýchal
společný večer nad řekou
srdce vrývá se do tvých skal
a noc zní slepou útěchou
Že v přístavu tvém mohu chvíli
spočinout v matném Edenu
a s bolavou síťkou na motýly
pochytat sladkou štěstěnu
Zatímco na řasách ti pláče
vodopád vyplašených snů
já rád bych s tebou sluncem kráčel
do krajů alhamberských lvů
A dál bych brouzdal k tvému chrámu
vinnými hrozny opilý
a znovu bych sahal po poháru
byť by zněl láskou jen na chvíli
Ty a já ♥
Slunce mi z dlaní smutně steklo
jsem tvoje nebe
jsi mé peklo
S ránem tvou vůní zahalena
poprvé vstává ve mně žena
Jsi mé nebe
jsem tvoje peklo
Dosud v nás ještě nepřeteklo
to zatraceně sladké chtění
Jsme jeden v druhém
zakotvení
Vzpomínka ♥
Ulehly tvoje teplé šťastné tváře
ulehly do peřin od měsíční záře
ulehly a nechaly si zdát
sny, co ráno budou ti chtít brát
I úsměv v tobě tiše usíná
když polaská ho tvá něžná peřina
a když víčka tvoje propadnou se do snění
já přeju si, ať jsme si souzení
Takhle tě vidět usínat
a s tvými tvářemi si hrát
poslouchat tvoje srdce, ležet na něm a spát
tohle chci zažít ještě hodněkrát.
∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼
Pokud se Vám má poezie líbí, ráda Vás přivítám na svých literárních FB stránkách Digitimes.
