Slavný básník, prozaik a hudebník Jáchym Topol přijíždí do Plzně! A bude číst z Citlivého člověka. Doslova.
Už 27. března se budete moci zúčastnit autorského čtení Jáchyma Topola, které proběhne na půdě Pedagogické fakulty v Plzni. Tento významný básník, prozaik a držitel Státní ceny za literaturu bude číst ze své poslední knihy Citlivý člověk, poté bude následovat diskuze. Celou akci organizuje Filip Koryta, mistr ČR ve slam poetry.
Jáchym Topol (*4. srpna 1962) pochází ze spisovatelské rodiny, sám je básníkem, prozaikem a žurnalistou, ale také hudebníkem. Za svůj život vystřídal řadu nepříliš poetických profesí a dopřál si i studentského života. Pracoval však také jako redaktor týdeníku Respekt či jako šéfredaktor časopisu Revolver Revue. Později působil i v redakci deníku Lidové noviny a nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla.
Vedle literatury se však věnuje i hudbě. Působil tak jako zpěvák a textař v kapele svého bratra Filipa Topola Psí vojáci, která patřila k nejdůležitějším skupinám předrevolučního undergroundu. Psí vojáci začali vystupovat ještě v době, kdy bylo jejich hráčům pouhých 13 let. Nezabránilo to však tomu, aby se brzy dostali do hledáčku StB. Když byl Filip Topol u výslechu, neměl ještě ani občanku. Skupina dostala zákaz vystupovat veřejně, a tak se stáhla do prostor undergroundových akcí, z nichž některé proběhly i u Václava Havla na Hrádečku. Po roce 89 už si Psí vojáci mohli užívat veřejných koncertů a rostoucí slávy. Podnikali turné od Maďarska, Rakouska až po Francii a Belgii. V roce 2011 už kapela ukončila činnost, aby ji pak po roce a v původní sestavě opět obnovila. Předčasná smrt Filipa Topola však tuto éru ukončila navždy…
Jáchym Topol zpíval rovněž v hudební skupině Národní třída, pro kterou psal texty mimo jiné spolu s významným básníkem undergroundu J. H. Krchovským. Dle slov Jáchyma Topola však „řada vystoupení skončila nezdarem a členové z pódia i utíkali“.
Sám se pak dočkal zhudebnění svých básní v podání zpěvačky Moniky Načevy.
Od zpěvu a textů zpátky k čistokrevné literatuře… Jáchym Topol bude v Plzni číst ze své poslední knihy Citlivý člověk, která mu spolu s celou odžitou autorskou dráhou vynesla Státní cenu za literaturu.
Citlivý člověk (2017) byl první knihou vydanou po osmi letech – po Topolově předchozím díle s názvem Chladnou zemí (2009). V knize Citlivý člověk je děj poprvé zasazen mimo město a rozbíhá příběh kočovné rodiny. Nutno dodat, že kniha byla sepsána poté, co se Jáchym Topol musel postupně citově vypořádat se smrtí hned několika členů rodiny. Sám tak říká, že se ke knize vlastně „propohřbil“, takže mu nezbývalo než se stát humoristou.
Kniha byla kritiky dobře přijata, (více či méně) překvapivě však nebyla nominována na cenu Magnesia Litera za rok 2017. Žádná jiné umělecké dílo přitom v té době nevzbudilo tak velký zájem. Na Magnesiu Literu tak byla pozoruhodně nominována díla tří autorek narozených v 80. letech. Buď šlo tedy o snahu ukázat mladou ženskou tvář literatury, nebo se zbavit odpovědnosti za nominaci Citlivého člověka, který se nevyhýbá ani (pro někoho příliš citlivým) politickým tématům, … A nebo na sebe zkrátka komise chtěla jen upozornit.
Tehdy se o knize Citlivý člověk psalo:
„Topolův velký návrat k beletrii, první po osmileté pauze, artikuloval nesčetně současných témat – od stárnutí disidentů, posunů v české mentalitě a postoje k uprchlické krizi přes vztah venkova vůči Miloši Zemanovi až po stín znovu se vzpínající ruské říše.
Román vykazující humoristické prvky překypuje Topolovou osobitou literárností. Jedinečnou větnou vazbou, dialogy, archaismy, básnickými novotvary. A především uhrančivým světem Posázaví, kde se z větší části odehrává mezi vrakovišti, bordely, poustevníky či vymahači dluhů.“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼
„Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek.
Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.“
Následovaly pochvalné kritiky, které sem tam někdo rozředil kapkou negací. Třeba Václav Klaus, který Jáchyma Topola označil za „elitářskou smetánku“, přičemž se mi hned vybavuje úsměvný citát z dílny jednoho literárního vědce, který o kritičce Marii Majerové řekl, že „nerozuměla literatuře, což dokázala už ve svých dílech“.
Na román Jáchyma Topola Citlivý člověk si ostatně můžete udělat vlastní názor třeba právě díky autorskému čtení v Plzni. Přijďte do Pedagogické fakulty (místnost VC301) a nechte se vtáhnout do děje autorova života i jeho nejnovější knihy. Od 17:00 do 19:00 to rozhodně bude stát za to.
„Jsem rád, že jsem si na tuhle knihu dal čas. Pracoval jsem na ní několik let, protože prostě chodím do práce, chodím s dcerama vybírat trička… Takovejch sto stránek jsem určitě vyházel, protože já jsem bobr, kterej dokáže z borovice udělat sirku, jak to opracovávám. Takže spontánní, to ne, spontánní to fakt není.“
Ukázka z knihy Citlivý člověk:
„Dobře se oba k rozpravě uvelebili. I starý vlezl do postele obklopené knižními haldami, usedl, obrovité tělo zakleslé v polštářích. Říkáš, že chceš psát, mladej. A co tohle všechno. Co už je? A kapitán Lojda poukáže na knižní spoustu, tituly zapadané prachem, mourem, na věže z knih, rozevřené folianty, v nichž je i přes šero kajuty patrno zatrhávání a škrtance v použitých stránkách. To mě vůbec nezajímá! Lojda pokývne. Víš co, učiteli? Kdyby mě tehdy nevyhodili ze školy, těžko bych poznal svět! Takže díky! A poznal si svět?, šklebí se Lojda. Fakt ses měl dobře? Fakt si se nepromarnil? He? Cože? Hele, Moure, producíroval ses na divadelních prknech, žil z grantů, sál instituce pro pseudoumělce, jako Romulus a Remus cecky svý mámy, slušná kariéra, no fakt. A proč ses teda vrátil do Čech? Konkurence ti nevoněla viď? Cože? Chceš psát, jo? Tak piš, vole, co ti brání? Je s tebou sranda, učiteli, mumlá táta. Prosrali ste tu svobodu, kluci, no. Říkáš, že ses vrátil zadědictvím starýho Hrozna, ale zapomněl ses voženit. No, to je fakt výborný. Nerad ti to říkám, ale ty si dost sešel, učitelskej. Znáš někoho, kdo nestárne? Sedíš tu učiteli, vykládáš, jak šukáš tu malou, meleš vo minulosti, ale to ty si mě tehdy udal. To mi bylo sedumnáct. No jo. Eště nejseš nad tim? Přijeli fízlové a profackovali mě rovnou v ředitelně, a šup do lochu. Stál sem sám v sedumnácti proti celýmu Sovětskýmu svazu. Víš, jak mi bylo? A víš, proč sem tě tehdy udal, ty břídile? Ve sklepě gymplu sme měli my, učitelskej sbor, cyklostyly. Aha!
Vohrožovals nás svou mladickou neopatrností, ty vejtaho. No a co se ti stalo? Votřískal ses, proslavil a stal se legendou podzemí pro všechny ty týnejdžerky zmámený. A co děláš tady na uhelný lodi, ty měchu starej? Čekám na smrt teďka. Ale fakt! Máš to taky za pár, promiň! Stárnutí není pro sraby. Hele, upíchnu kluky k Monče a du dál. Myslíš teda cestu, jako existenciální únik?, zajímá se Lojda. Taky sem toho názoru, že lékem na existenciální úzkost je putování. Nekončící pouť. Akorát že já už chcípám, do prdele, ach jo!
Fakt je mi to líto, učiteli. Pamatuju tě jako hošíka, disidentíka, vlasy ti vlály. A jak si teda naložil s těma dvaceti pěti letama, co máme v Čechách svobodu? Cože?
Už seš starej. A neni ti to blbý? Stáří, to je jediný, na co ses v tý svobodě zmoh. Zrovna tobě a takovejm jako ty Rusáci přijdou nejvíc vhod. Co to meleš, učiteli. Nejsme na Ukrajině. Takový jako ty se eště budou modlit, ať by sem ten Putin vtrhnul. A skoncoval s vaší bezvýznamností. Násilí potřebujete, blbečci! Rusáky potřebujete, aby zakryli váš ubohej osud, ten průser!
Co to meleš? Co je lepší, Moure, dřepět ve sklepě, psát básně, bojovat za svobodu, dostat vobčas pár facek a bejt slavnej? Anebo platit složenky, vstávat do práce a bejt naprosto bezvýznamnej?
Ale no tak…
A navíc vystavenej celosvětový konkurenci? Bububu!
Za Havla ste se rozběhli do světa a co z toho, nic, ty moulo, viď? Ale, no tak, učiteli…Ále, drž chvíli hubu! Rusové šířej oheň a zmar, to jo. Ale dyť tim nás zachraňujou. Z takzvanýho normálního života plnýho sraček svobody, teda hlavně nejistoty a antidepresiv. To Rusové si berou na hlavu ďábelskou helmu jezdce noci a dávaj ti supermožnost boje za svobodu, ty vopičáku! Mučednictví, to jim de! Chápeš? Napiju se eště trochu. Dovolíš, učiteli? Rusové sou příroda, ty nezastavíš. Jezdci Belialovi se zas hnuli, protože nic jinýho neuměj. Afghánistán, Čečna, to už je zapomenutý, předevčírem Gruzie, včera Krym, dneska Sýrie, zejtra Ukrajina, pak Balt, Polsko, normálka, zase budou tady a kozácký koně se eště napijou ze Sázavy. Kdo jim v tom zabrání? To teda nevim.
Hlavně si hluboko ve svým černým srdci přiznej, že seš rád, že seš bílá huba, ty disidentíku. Cožejako? To bylo psáno, že se národy přelijou z vod bouřlivých do tůňky a zčeří ji. A víš, kolik negrů z tý uprchlický vlny v našich Čechách nakonec zůstalo? Kolik? Ani jeden. To je terno, viď? Co ty na to, ty bojovníku za lidský práva? Dal bych si eště loka. No a hlavně už není kam emigrovat, když všude lítaj bomby. Už nemáš kam zalízt, kde se schovat, ty herče.“
Na FB událost Jáchym Topol v Plzni se můžete přidávat přímo zde.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(Foto a video: nakladatelství Thorst, YouTube.com)
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
