G. R. Malley: Deklarace smrti
Nakladatelství Fragment nám přináší pozoruhodný „young adult“ román od autorky G. R. Malley. Jeho děj nastiňuje už tato mrazivě vyznívající anotace:
„Velká Británie, rok 2140.
Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Té doby už nikde na světě neexistují žádné smrtelné nemoci, všechno se dá vyléčit a obyvatelstvo se dělí na dvě části – Vyvolené a Přebytečné. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika – největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace – pokud berete léky na dlouhověkost, jste Vyvolení. Každý obyvatel může mít jen jedno dítě a další je mít zakázané. Kdo tento zákon poruší, bude potrestán a dítě mu bude odebráno. Stane se tak Přebytečným – méně hodnotným občanem. Bude žít v nějakém táboru pro Přebytečné a potom se stane sloužícím Vyvoleným. Jenže i přesto se dál rodí děti, které jsou světem nechtěné.“
V Anglii nedaleko Londýna existuje zařízení Grange Hall, které Přebytečné ze své země shromažďuje. Zde jsou děti učeny k domácím pracím, aby mohly sloužit těm, co si své místo na zemi opravdu zaslouží.
Patnáctiletá Anna, která je v Grange Hallu od útlého věku, se narodila rodičům, kteří porušili Deklaraci. Nyní je označována za „Přebytečnou“. Celý její život jí do hlavy vštěpovali pravidla, podle kterých se má řídit a podle kterých má žít. Anna je dokonalá Přebytečná a s Deklarací naprosto souhlasí – nenávidí své rodiče za to, že ji přivedli na svět.
,,Rodiče nenávidím. Starali se jen sami o sebe a porušovali Deklaraci. Teď jsou ve vězení. Vůbec nevím kde. Nikdo z nás o svých rodičích nic neví. Podle mě je to tak dobře – každopádně bych jim neměla co říct.“
Anna se snaží se být tou nejlepší a nejšikovnější Přebytečnou, když v tom se objeví Přebytečný Petr, který začne
mluvit o světě venku a jejích milujících rodičích. Anna se s ním skamarádí a po nějaké době zjistí, že už nechce být ta dokonalá Přebytečná, ale že chce z Grange Hall utéct a setkat se s jejími rodiči. Anna s Petrem svůj osud Přebytečných odmítají, a pokusí se mu proto postavit. Podaří se jim to?
Kniha je z žánru young adult sci-fi, přesto se Deklarace smrti zabývá spíše filosofickými myšlenkami. O světě se nedozvíme prakticky nic jiného, než že je bezvýhradně skvělým místem pro život pro Vyvolené, a také naprosto nesnesitelně nespravedlivý pro Přebytečné. Kniha přibližuje budoucnost a zabývá se otázkou přelidnění, nedostatkem jídla a pohonných hmot.
Slušná Anna a rebel Petr jsou naprostými protiklady, ale přesto jsou skvěle vyprofilovanými postavami. Jejich život se protne na bezcitném místě a postupné odhalování pravdy životy obou změní. Celá kniha je prokládána Anniným deníčkem, ve kterém zápasí sama se sebou. Deník na mě působí lehce naivním dojmem, ale i tak je tím kniha zajímavá, protože její postava se postupem času mění.
Ukázka:
„Užitečná osoba Anna. Zní to mnohem líp než Přebytečná.
Moje šance na zařazení mezi Užitečné osoby spočívá v tom, že se rychle učím. Umím výborně uvařit padesát jídel a slušně dalších čtyřicet. Ryby nezvládám tak dobře jako maso, jsem ale dobrá švadlena a podle posledního hodnocení ze mě jednou bude velice solidní hospodyně. Pokud ještě vylepším pár maličkostí, dostanu příště mnohem lepší vysvědčení. Znamená to, že až za šest měsíců opustím Grange Hall, mohla bych se dostat do nějakého slušného domu. Za půl roku mi bude patnáct. Paní Pincentová prohlásila, že je načase, abych se starala sama o sebe. Naštěstí mám výborný výcvik. Vím, kde je moje místo, a to se lepším lidem líbí.
Nejsem si jistá svými pocity při pomyšlení na odchod z Grange Hallu. Bude to jistě vzrušující, ale mám taky strach. Nejdál jsem se zatím dostala do jednoho domu v blízké vesnici. Byla jsem tam tři týdny na praxi, když hospodyně majitelky onemocněla. Jednou v pátek v noci mě tam odvedla učitelka vaření, paní Keanová, a pak mě zase přivedla zpátky. Z vesnice jsem moc neviděla, protože byla tma.
Pracovala jsem v nádherném domě. Vůbec nic se nepodobalo Grange Hallu. Stěny byly natřeny jasnými teplými barvami, na tlustých kobercích položených na podlaze jsem mohla klečet, aniž bych si otlačila kolena, a obrovské široké pohovky mě lákaly, abych se v nich stočila do klubíčka a celý čas tam prospala.“
(MALLEY, G. R.: Deklarace smrti. Praha: Fragment, 2013)
