Anselm Grün a mnišský život pro 21. století
Málokterá kniha, natož pak kniha o Bohu, dokáže život moderního člověka změnit k lepšímu a původnějšímu smyslu bytí. Kniha benediktinského mnicha Anselma Grüna takovou je. Nese název Nebe začíná v tobě a mohla by se s přehledem stát kvalitní příručkou moderní psychologie pro ty, kteří ve svém životě spatřují spíše nekonečnou šeď než pestré spektrum barev.
Anselm Grün patří mezi nejúspěšnější spirituální autory moderní doby, přesto nám dává nahlédnout do časů přicházejících pár set let po vzniku našeho letopočtu. Do období velké spirituality, ve kterém začali mniši odcházet do pro ducha tolik pohostinných míst pouště, aby našli sebe a prostřednictvím této introspekce i Boha. Autor knihy Nebe začíná v tobě odhaluje svým čtenářům moudrost otců pouště, kterou dávno zavál prach. Odhaluje její krásu a ryzost v četných apoftheogmatech, tzn. výrocích mnichů vložených do krátkých povídek. Tyto ukázky nás přivádějí nás do časů, kdy lidská duše hleděla daleko úpěnlivěji k Bohu, kdy její čistota byla víc než hmotné statky i požitky dnešních dnů. Nastavují zrcadlo moderní psychologii, která bez vlastní zkušenosti pracně a se záplavou prostoduché teorie zaplavuje ordinace, aby se přece a konečně pokusila získat alespoň částečný obraz toho, co nám před tolika lety radili otcové pouště. A ani církev samotná nepřichází se slovy Anselma Grüna zkrátka:
„Církev by dnes udělala velmi dobře, kdyby byla v kontaktu s ranými prameny své spirituality. Byla by to lepší odpověď na touhu člověka po spiritualitě, než je moralizující teologie, která je spjata s posledními dvěma stoletími.“
Autor zde poukazuje především na rozdíl mezi dvěma časovými spiritualitami. Zatímco ta původní byla mystagogická, tzn. vedla nejprve k tajemství vlastního já a jeho prostřednictvím i k poodhalování samotného Boha, spiritualita moderní doby (pokud se dá takto globálně o nějaké vůbec hovořit) bez jakýchkoliv niterných zkušeností a introspekce upírá svůj zrak i sepnuté dlaně přímo k Bohu. Ač někteří dnešní lidé prosí Boha o pomoc, opomínají už starat se nejprve o svoji vlastní duši. Opomínají, že Nebe začíná v tobě.
Hlavní postavou, o jehož apofthegmata se Anselm Grün opírá, je Evagrios Pontikos (345-399), vzdělaný řecký teolog, který opustil svou vlast a v Egyptě pak započal vést mnišský život. Nutno uvést, že Evagriovy spisy byly v době středověku hned po Bibli nejrozšířenější četbou.
Ústředním tématem celé knihy je již zmíněná spiritualita zdola. K jejímu vysvětlení pomáhá podobenství o Jákobově žebříku, kdy k Bohu vystoupíme tím, že se naopak ponoříme do vlastního já.
„Člověk potřebuje pokoru a bázeň před Bohem jako nádech a výdech.“
„Mniši nás varují před spiritualitou, kterou chceme dobýt nebe. Velmi snadno by se nám mohlo přihodit totéž co Ikarovi, který si voskem slepil křídla, ale zřítil se, jakmile se příliš přiblížil slunci.“
Jedná se tedy o ono tradiční mysterium tremens a mysterium fascinans. Autor knihy jakoby své čtenáře prostřednictvím slov otců pouště varoval před strachem z vlastního já, s jehož přítomností se nemůžeme dostatečně přiblížit k Bohu. Uvádí, že člověk musí nejprve zvítězit nad uvědoměním si vlastní samoty před Bohem, musí se konfrontovat s vlastními myšlenkami a naučit se vnitřnímu klidu.
„Mnich očišťuje svět na malém prostoru své kelly (tj. cely) od zloby a nenávisti a vytváří tak kousek čisté atmosféry lásky a milosrdenství.“
Sami dobře víme, že pokud jsme v hlučném prostředí, kde naše nejvnitřnější myšlenky zastavují podněty z televize a rádia, kdy jsme neustále rozptylováni cizími a nepřirozenými vlivy, nic ku prospěchu duše v nás nemůže zrát ani růst. V časech dávno minulých se mniši uchylovali do svých cel, aby v nich „umřeli světu“ a přiblížili se sobě i Bohu.
„Cella est coelum.“ (Cela je nebem.)
„Cella est valetudinarium.“ (Cela je prostorem, kde se mohu uzdravit.)
Na dalších stránkách knihy Nebe začíná v tobě se Anselm Grün zabývá tématy jako: pokušení, askeze, mlčení a neodsuzování, analýza vlastních myšlenek, duchovní utváření života, myšlenky na smrt a dal. Uvádí, že bez pokušení není plnohodnotného života, že člověk je neustále pokoušen zlem a je zcela na něm, zda se s onou zkouškou rozhodne potýkat, nebo zda se jí vyhne.
„Jestliže strom není zmítaný větrem, neroste a pořádně nezakoření. Tak je tomu i s mnichem, jestliže není pokoušen a pokušení nepřekoná, nestane se mužem.“
Jako důležitý předpoklad pro puritas cordis (tj. čistotu srdce) uvádí autor neodsuzování svého bližního. Ten, kdo soudí druhé, se totiž zřejmě ještě plně neidentifikoval se svými vlastními hříchy. Pomlouváním se projektují vlastní poklesky do cizích osob a ani nám takové jednání nedělá dobře. Pokud však druhé neodsuzujeme, cítíme, že naše srdce se očistilo a zalilo se radostí a pokorou. Především pokora je pak v knize vnímána jako jeden z nejdůležitějších duchovních předpokladů pro setkání se s Bohem.
Kniha Anselma Grüna Nebe začíná v tobě se snaží vdechnout našim životům kus přirozené radosti. Té, kterou nemáme přijímat z dosahování úspěchů v kariéře či milostném životě, té, která se nenabízí v našem okolí. Kniha nastavuje zrcadlo naší vlastní duši a říká, že právě z ní máme čerpat radost pro každý den, který jako by byl tím posledním.
Zkrátka… nebe začíná v nás a je načase zbavit ho clony z dešťových mraků a objevit duhu, která prozáří dny naše i našich bližních.
∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼
(GRÜN, Anselm. Nebe začíná v tobě. Praha: Portál, 2013, s. 112)
Pro další články či soutěže o knihy sledujte mé FB stránky DigiTimes.
