Chci v ranní kávě rozpustit
Chci v ranní kávě rozpustit
tvou kostku cukru zpod šálku
a s prvním douškem začít žít
poslat ti úsměv na dálku
Ač mezi námi moře kávy
po ránu v oknech pění se
chci kapkou mléka zhojit rány
a zbytek rozlít v dopisech
Duše tvá vykvetla z náruče vanilky
a moje ještě neuvadá
moci tak tvoji tvář zasypat polibky
ač žila rána příliš mladá
A s kávou vypít naději
že mléko ze mě nevyprchá
a že tvoje rety vyspějí
a náruč tvoje bude měkká
(Inspirace láskou s vůní mléka)
