Recenze

Všestranný umělec Ladislav Maria Wagner a jeho verše štětcem malované

Nakladatelství Barbara přináší všem těm, co touží po dokonalé symbióze slova a obrazu,  sbírku Ladislava Marii Wagnera s názvem Plechový kolotoč. Jedná se o první z poslední řady čtyř autorových sbírek. V jejím závěsu pak bude následovat trojice sbírek Fialkové roky, Polibky z marcipánu a Doteky nebe.

 

Ladislav Maria Wagner je člověk vysoce kreativní, což se projevuje v jeho malířské, ilustrátorské, sochařské, povídkové i poetické tvorbě. Se svou filosofickou duší dodává svému celoživotnímu dílu nedozírné hloubky a nutí pozorovatele k zamyšlení, ale také k prostému vnímání krásy. Veškerá tvorba Ladislava Marii Wagnera je neodmyslitelně spjatá s nelehkými momenty jeho života, kterému svého času udávala trpký směr zlovůle komunistického režimu. Ač se docela nuceně měnil z malíře v havíře, dělo se tak jenom na povrchu, zatímco touha po životě naplněném jediným možným uměním sílila. Vedle malířského poslání se však přece jen ozývala i potřeba vypsat se v próze a poezii, o to naléhavější po násilném odsunu do pohraničí v postupující době stmívání.

 

Proto aby životní dílo tohoto neobyčejně tvůrčího autora nesešlo ze zřetele české společnosti odborníků a dostalo se i k laikům, přichází nakladatelství Barbara s první ochutnávkou poetického života Ladislava Marii Wagnera. Vedle obrazů, ve kterých se sny rámují do skutečnosti, tak můžeme nahlédnout i do veršů jakoby štětcem malovaných. Sbírka poezie Plechový kolotoč, kterou nám nakladatelství Barbara od tohoto autora představuje jako první, je totiž takovými obrazy plnými krásných slov. Tato slova voní a chutnají mnohem intenzivněji než verše některých výhradně literárně zaměřených autorů. To, že se jejich tvůrce ve svém životě zabývá povětšinou malbou, je z nich zkrátka cítit. Mnohem zřetelněji tak po přečtení básní vybíhají v představách vnímavých čtenářů jasné obrazy, které si stránku po stránce předávají jednotnou štafetu. Na té pak najdeme otisky naplněných i poztrácených lásek, nehynoucí naději, doutnající zklamání, vyhaslý popel vzpomínek, pachuť každodennosti i očekávání blízké smrti. Sbírka Plechový kolotoč je zkrátka směsicí lidských tužeb, které se naplňují, aby nám  na moment pomohly zastavit neúprosný běh času.

 

Ubíjející šedá každodennost si však i tyhle chvíle bere na paškál, až z nich zbydou jen zarámované blednoucí vzpomínky. Přesto ale pořád stojí za to sbírat chvilky štěstí, než se dobrovolně odevzdat samotě.

 

Sbírka poezie Plechový kolotoč je hrou se slovy, obrazy i city. Navíc podmanivě voní Paříží. Je křehká jako motýlí křídla, barevná jako dětské časy, odvážná jak Coco Chanel a místy ponurá jak Giacometti. Je zkrátka dokonalou mozaikou života, který dává duši růst.

 

V této sbírce narazíte na smutné osudy starých domů a jejich vyprahlých životů, ale i na lásku havlíčkovskou jak z Petrolejových lamp. Projdete se Montmartrem a svorně se zastavíte pod lucernou vzpomínek, stokrát se budete chtít vrátit do dětství a stokrát si budete namlouvat, kde ještě život a kde už je smrt… Sbírka Plechový kolotoč totiž zdaleka není jen hříčkou úžasného českého jazyka, ale také života ve všech jeho krásách i zdánlivě nekonečných zklamáních. Teď už ji ale necháme mluvit samu za sebe…

 

Někde je kolem

roztančený klobouk

Coco Chanel

a čas sám starý

jako já

 

Dřevěné okenice

Vypadly k obloze

a já vidím tě

ve skle utíkat

se šňůrou korálků

 

Mon amour Paříž

Giakometti za krkem

déjà vu andělé

vonící víno v dešti

jako ty

 

Klepal jsem

a nikdo neotvírá

Jen ten klepot

se zdvojnásobil

v hlubinách domu

jako korálky

smuteční v duši

láskou opuštěné

 

Volal jsem

a nikdo neodpoví

Kde něžné pohledy

jsou už v zapomnění

To slepé okno

v krajce vězní

už jen posledního

nočního motýla

 

Viděl jsem

z útrob srdce domu

akát vyrůstat

Květy ověnčený

jako trnitou naději

že i ze smrti

vyrůstá k životu

zase něco krásného

 

Ze dveří do dveří

odchází týden

stále je Neděle

krůček po krůčku

do kruhu chodím

 

Sám v sobě vězněn

zítra je dnes

dnes je včera

přicházím zleva

a zprava také

neustále

den za dnem

noc za nocí

sám sebou hlídán

sebou nemilován

 

V naději

že se zastavím

u plotu dětství

kde padám

znovu ze dveří

ven do Neděle

která byla včera

a bude zase dnes

krůček po krůčku

 

Bože můj…

 

Plechový kolotoč na periferii

Na střeše tlustý anděl sedí

Pod ním modré oprýskané nebe

s miliony blikajících hvězdiček

Vše se točit má

A netočí!

 

Koníci barevní jak bonbóny

s postroji z vlastní kůže

hřívy rozevláté jak sexbomby

bigotní pohled v plechové nebe

Vše se točit má

A netočí!

 

Kolotoč mých iluzí rozespalý

provazy životních přání v uzel

Taková podobnost bez pohybu

den za dnem padající ve stáří

Vše se točit má

A netočí!

 

Café sur le pont

Vůně hortenzií

a harmonikář tklivý

a tančící stařec

u kostela sám

co malý krok

to vzpomínka

s láskou

 

Píseň poletuje

letním polednem

až k oknu

s bílou kočkou

Za záclonou sen

Obrys tvého těla

Tak milovaného

Tak čekajícího

 

Tu první kávu

jsem si nedopil

pro lásku

a pro tebe chére

Jen ta píseň

letí jako ptáček

přes vzpomínky

z Café sur le pont

 

Potkal jsem dnes

ptáčka

na chodníku

 

Ten celý plechový je

a zdá se že má hlad

 

Nakrmím tě ptáčku

perlami

ze šíje mé milované

Roztrhl je srdce tlukot

velké lásky chvění

Posbírám je

po všech koutech světa

i kde láska není

 

Plechový ptáček

na chodníku

očko hledí k obloze

okapem melodie zní

 

Poslouchej ptáčku

píseň noci

ze rtů mé milované

Je kouzelná

jako oči její

kdo uslyší ten žije

Snad i ty

k obloze modré vyletíš

Tvé srdíčko už bije

∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼

(WAGNER, Ladislav Maria. Plechový kolotoč. Šenov u Ostravy: Barbara, 2017)

Foto: Jarmila Flaková, Janina Dallibert

 

Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.

SOUTĚŽ

Most Popular

To Top