Tvůrčí psaní

Zasněžená poezie Vánoc

Vánoční období je jako stvořené pro poezii. Ať už se má poezie týká sv. Mikuláše, vánočních tajemství či zimních radovánek, věřím, že vás potěší stejně jako první sníh…

Pod okny vesele řetězy zvoní

Pod okny vesele řetězy zvoní

vlídná tvář anděla dívá se nahoru

a svatý Mikuláš, tak jako vloni

rozdává dětem lásku a pokoru

 

Z nebe se vločky plíživě snáší

od plotny line se vůně medu

mé dítko ztrácí se v Otčenáši

slovy jej za ruku přeněžně vedu

 

Trojice se usmívá, rozdává dárky

a malé srdíčko zklidní se v radosti

Maminko, půjdeme na pohádky!

ruku mou už ze své nepustí

 

Za dveřmi řetěz rozmile zacinká

a pokoj zalije smíření duší

pojď se mnou, ty moje malinká

modlit se za tátu tak, jak se sluší

 

Tři oříšky

Ukápla slza a zmrzla vkrátku

jako noc v liščím kožichu

jen tři oříšky na památku

a oheň louče hoří tu

 

Leskne se hříva potem koní

sny tiše plaší ze zámku

rychle než slunce hlavu skloní

v růžový samet červánků

 

Zůstala píseň a prsten střelce

a trochu čočky u hrášku

tak končí příběh o Popelce

Neboj se, to jsem já, Jurášku

 

Pro zahřátí

Tak zase bílé jsou louky i ulice

a není, co v básni by nebylo psáno

lampy dnes zažehly na světel tisíce

lesknou se ve sněhu jak naše ráno

 

Polibek od tebe chvěje se na tváři

v pokoji pomalu zamrzá strach

že ještě naposled v očích ti zazáří

oheň, jež zakrátko změní se v prach

 

Ještě mi na chvíli zavoníš v dlaních

jak první květy v předjaří

není to láska a není to lhaní

jenom ten oheň už nezáří

 

Prosněžená jsou naše rána

Prosněžená jsou naše rána

kdy ptáci venku šeptají

o písni, co nedohrána

odjela ranní tramvají

 

Polibek na šíji ještě se třese

když srdce láskou zavzdychá

vznáší se někde nad útesem

ujíždíš kamsi do ticha

 

Proč nejsou noci trochu delší

a víno neumí zázraky

proč moje dlaně nekonejší

tvé srdce skryté za mraky

 

Hvězdy se o mě nemusí bát

Hvězdy se o mě nemusí bát

když kráčím noční ulicí

pár vloček schovám si pod kabát

a zbytek nechám v čepici

 

Stříbrnou cestou projdu se k domovu

s měsícem ve vlasech a s mlhou na víčkách

básničku vyšiju ze slova ke slovu

lucernu podrží má věrná bludička

 

A až mi měsíc pokyne ke spánku

zhasnu své staré bloudění

třeba mě ráno za tuhle skládanku

hvězdou v mém srdci odmění

 

Poutník s toulavou holí

Až duše cinknou jak dvě sklenky vína

a na jazyku rozlije se duha nejsladší

až nebe všechny hvězdy pozhasíná

a ovce proženou se naší salaší

 

Tehdy mi svět prvně bude písní

s toulavou holí vyjdu noci vstříc

a jiskry lásek, které jsem si vysnil

z klobouku vsypu sněhu do ulic

 

Neplačte pro mě, klidně spěte v žití

to mně se život pouhým spánkem stal

tak se teď chystám ze snu probuditi

však brzy svitne, já budu opodál

 

Co po nás zbyde

Jabloně, jedna vedle druhé

ta zahrada je kostelem tvých přání

Co po nás jednou zbyde?

Co po nás zbyde?

bez svítání

 

Zbydou tu čajové růže

a dětský hlásek u zrcadla

zbyde tu složené dříví

staré skříně, uniforma, kamna

 

Zbyde tu domek plný příběhů

a tvé drsné ruce

hrající si na něhu

 

Zbydou tu vykradené paměti

spící tiše ve sněhu

 

A mladá žena u zrcadla

 

V pokoji zhasly svíčky

V pokoji zhasly svíčky
šlo se spát
s poslední znělkou ztlumených
nočních zpráv

Venku začalo sněžit
do černých šatů noci
v pokoji je krásně teplo
a v duši zvláštní pocit

Sníh sem tam vběhne
okny k nám
všude venku to bliká
i zahrada je dneska tak
zvláštně unavená a tichá

Vločky se lepí do větví
a mně je tak smutně krásně
ještě mi chvilku povídej
a já zas budu moct psát básně

∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼

Pro další básničky, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.

SOUTĚŽ

Most Popular

To Top