Recenze

Příběhy opředený život A. J. Fikryho – kouzelná kniha z knihkupeckého prostředí od Gabrielle Zevinové

Málokterá kniha nadchne po pár stránkách a slibuje přečtení jedním dechem. Málokterá kniha také dokáže namíchat ten správný koktejl jemného humoru, moudrosti, romantiky a tragiky. Spisovatelce Gabrielle Zevinové se přinejmenším všechno tohle daří. Kniha Příběhy opředený život A. J. Fikryho je navíc trefou do černého pro všechny, kdož milují knihy dějem zasazené přímo do voňavého knihkupeckého prostředí.

Nakladatelství Argo tak přišlo s další úžasně čtivou knihou, která je vlastně takovým čtením o lásce ke knihám. Jednotlivé pasáže totiž prostupují narážky na vybraná klasická díla, o kterých hlavní postavy polemizují. Jedno z těch nejslavnějších si v této knize zahraje hlavní roli a stane se dokonce i jasným nositelem osudu…

V díle, které se k nám dostává díky překladu Pavla Bakiče, se neuvěřitelně snadno začteme do příběhu muže, pro kterého je jeho vlastní knihkupectví vším. Který je nekompromisní ve svých názorech na vybrané druhy literatury, ale i na svůj život, který z jistých důvodů vede už jen ze setrvačnosti. Kam se však poděje zásadovost tohoto muže ve chvíli, kdy jej navštíví láska? Přestane se už konečně, jak on sám říká, považovat za „absenčí epizodu“ života?

Nejen v tom spočívá krása knihy Příběhy opředený život A. J. Fikryho. Mám na mysli ta literární, knižní spojení, která se zabodávají do děje knihy jak záložka do stránek. Vytváří se tak neobyčejně bibliofilní celek, který si v tak půvabném podaní musí zamilovat snad každý. Snad je to i tím, že tato kniha nemá své hluché epizody, že má stránek přesně tolik, kolik jich má mít. A navíc dělá to, co má dělat každá kvalitní kniha – přinese vám doporučení minimálně na deset dalších kvalitních knih. Při čtení díla Gabrielle Zevinové je totiž velice dobře znát, že máte co dočinění s autorkou, která je opravdovou milovnicí klasické literatury. Děj je tak prošpikován jasnými asociacemi na zlatý knižní fond. Právě tohle čtení o životě knihkupce a navíc z pera milovnice knih, to je to, co činí knihu Zevinové tak moudrou a kouzelnou. Uvěřitelnou.

Pokud se vám dostane do rukou Příběhy opředený život A. J. Fikryho, brzy uvěříte, že se před vámi otevírá „vtipná, něžná, dojemná kniha, jež nám všem připomíná, proč čteme a proč milujeme“. Sama autorka v knize naráží na skutečnost, že blurby jsou považována výhradně za „mnohdy přehnaná doporučení od zavedených autorů na zadní straně obálky“. Pokud jde o mě, mám zato, že tato pochvalná tvrzení jasně korespondují s kvalitou knihy. Příběhů, které dokážou pohladit i poučit, pobavit i rozesmutnět, aniž by spadly do klišé, nebo se nezadržitelně táhly, je pramálo. Zevinové se v knize podařilo vytvořit skutečný příběh, ve kterém je i láska vnímána jako absolutní spojení duší. Těch bibliofilních. A kdo z nás, co milujeme čtení, by netoužil právě pro takto úžasně a beze zbytku naplněné lásce? I v tom tkví síla tohoto příběhu.

„Jen zhlížejme se, drahá, v sobě navzájem, dokud nás ještě oba nosí zem…“ (Rúmí)

Příběhy opředený život A. J. Fikryho je vyprávěním o lásce ke knihám, k ženě, k dítěti… Je to kniha o pravém přátelství a obdivuhodných lidských hodnotách. Není v ní stopy po materialismu nebo hladovění duše. Kniha Gabrielle Zevinové je vyvrcholením lásky rozumové i citové, kterou nic nerozdělí.

„A. J. poodejde do oddělení detektivek. Pohledem přeletí hřbety. Většinou jsou černé a červené a název je na nich stříbrně nebo bíle vysázený velkými písmeny. Sem tam jednotvárnou masu rozráží záblesk barvy. A. J. si říká, jak si je v tomhle oddělení všechno podobné. V čem se od sebe jednotlivé knihy vůbec liší? Liší se, usoudí A. J., prostě se liší. Musíme jich spoustu otevřít. Musíme věřit. S občasným nevyhnutelným zklamáním jsme ochotni se smířit, pokud nás na oplátku čas od času zase něco nadchne.“

Ačkoliv tato kniha může místy vyznívat sladkobolně, její zdánlivě melancholický tón spolehlivě rozráží pravidelná vlna humoru. Někdy půvabně jemného, jindy hravě ironického.

„Nevyčerpatelný žert je mistrovské dílo,“ mínil Harvey.

„Nevyčerpatelný žert je bobřík vytrvalosti. Když už se jím prokoušete, tak musíte říct, že se vám líbil, jinak se musíte vyrovnat s tím, že jste zahodil několik týdnů života.“

„Maya zase začne pobrekávat. Vezme ji do náručí. Nadělala si do plenek. A. J. plenky v životě neměnil, ale umí obstojně balit knihy.“

„Náčelník Lambiase dochází do obchodu pravidelně, a aby své návštěvy nějak zdůvodnil, kupuje knihy. Protože nerad plýtvá penězi, knihy pak také čte.“

„Vytrvalostní běžec musí řešit nemálo problémů, ale jeden z nejzásadnějších je, kde nosit klíče.“

„Trousíš ty pindy, abys vypadal chytře,“ obviní ho. „Jenže ve skutečnosti chceš jenom z ostatních dělat blbce.“

„Je fakt, že není moc často doma.“

„Musí vám hrozně chybět.“

„To chybí. Ale zas toho hodně přečtu.“

„To není pravda,“ brání se A. J. „Rád si na ně postěžuju, ale taky jim prodám spoustu knížek. A Nic říkávala, že i když všichni tvrdí opak, je srpen na zvaní autorů nejlepší. Lidi jsou už tak unudění, že jsou pro zábavu ochotni udělat všechno, klidně jít na autorské čtení.“

„Myslím, že jsem narazil na fajn holku,“ svěří se A. J., když mu první sklenička rozváže jazyk.

„Dobrá zpráva,“ kvituje to policejní náčelník.

„Háček je v tom, že je zasnoubená.“

„Špatné načasování,“ povzdechne si Lambiase.

„Nikdo z jejích známých už telefon jako telefon nepoužívá.“

„A jak si tyhle ne-křtiny představuješ?“ zajímá se A. J.

„Skromně. Uděláš to v knihkupectví. Pořídíš Maye šaty z nějakého lepšího obchoďáku. S tím ti určitě pomůže Ismay. Jídlo vezmeš v diskontu. Třeba ty obří muffiny, co ty na to? Sestra povídá, že mají tisíc kalorií kus. A něco mraženého, ale aby to za něco stálo. Krevety s kokosem. Pořádnou cihlu rokfóru. A protože to nebudeš brát křesťansky –

A. J. mu skočí do řeči. „Aby bylo jasno, tak nekřesťansky taky ne.“

„Jasně. Mířil jsem k tomu, že můžeš servírovat chlast. Pozveš švagra a švagrovou a všechny ty paninky, co s tebou jsou jedna ruka, a každého, koho ta tvoje malá zaujala – a věř mi, že tady v okolí zaujala zhruba tak všechny. A já pronesu pár slov jako kmotr, jestli teda budeš chtít. Modlit se nebudu, protože vím, že na to nejsi. Ale znáš to, popřál bych Maye štěstí na její životní pouti. Ty bys všem poděkoval, že přišli. Připilo by se na Mayu. Všichni by odcházeli spokojení.“

„Takže něco jako křest knížky.“

„Jo, jasně.“ Na žádném takovém křtu Lambiase nikdy nebyl.

„Já křtění knížek nesnáším,“ zabručí A. J.

„Ale máš knihkupectví,“ připomene mu Lambiase.

„To je zádrhel,“ připustí A. J.

„Všichni si myslí, že mají dobrý vkus, jenomže většina lidí ho nemá. Dokonce bych tvrdil, že vkus většiny lidí je mizerný. Když je necháš, aby si dělali, co chtějí, tak budou číst hovadiny a ani jim to nepřijde.“

∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼

(ZEVINOVÁ, Gabrielle. Příběhy opředený život A. J. Fikryho. Praha: Argo, 2015, s. 226)

Pro další recenze, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.

SOUTĚŽ

Most Popular

To Top