Literatura

Petr H. Batěk: Ona má křídla – vezme mě s sebou? Navždy?

Poetická kniha umělce Petra H. Baťka s názvem Ona má křídla je kouzelným výletem do krajů lásky, něhy a rozkoše. Tato sbírka básní je otevřenou zpovědí života s láskou i bez lásky. Pokud se vám dostane do rukou a začtete se do jejích stránek podbarvených podmanivými bleděmodrými ilustracemi, fascinuje vás. Čím? Svou upřímností, otevřeností a absencí ostychu, jak říci vše, co bývá obyčejně skryto v srdci na sto západů – a v tom mužském především.

Stránku po stránce míjí nás stejně rychle jako čas poezie ztrácení a nalézání, poezie vzpomínek a snů. Stále a stále padáme na kolena, abychom se s vidinou zamlženého ráje zase postavili životu čelem. Jenže ráj zmizel a zůstala jen mlha. I tato sbírka básní je plná začátků a konců, není ale ani zdaleka ódou na marnost. Autor sám nám ve své knize připomíná, že za vše krásné, byť by to mělo jednou skončit, stojí za to žít. Milovat, vzpomínat… a pak třeba zase o krok popojít, bude-li to nutné.

batěk ilustrace výškaSbírka Ona má křídla ukazuje lásku ve vší své čistotě a něze, lásku, která je ochotna dávat, i když se jí ničeho nedostává. A o to cennější je tato poezie přímo z duše lehce rozervaného muže. Ten si nelibuje, jak už to tak bývá, ve své pomýlené dokonalosti, ale vedle své citlivé a hodné duše dává nahlédnout i do svých stinných stránek. Nikdo není dokonalý, alespoň ne bez lásky…

Náplavka

 

Vím, že jsem bouře,

co rozmetá tvůj klid,

a nedělám, co se očekává

Chtěl bych vstoupit,

alespoň chvíli s tebou jít

na naší Náplavku

tažným ptákům mávat

 

Oni mě znají

a ví, co se ve mně děje,

a tebe také,

můj krásný ostrov Beznaděje

Patříme k sobě, spolu si štěbetají,

jak je to vzácné jen tak se proletět

jako být s tebou, až dech se z toho tají,

vím, že jsem bouře a ty celý svět!

 

Ústředním tématem sbírky však zdá se býti samota. Trýznivá samota, která doléhá na duši spolu s bolestivou ztrátou milované. Najednou se všechny krásné okamžiky mění v pouhopouhé vzpomínky, které jen pomalu ztrácí svůj lesk, zato dosti vytrvale ryjí do srdce. Nádherných obrazů je plná i báseň V korunách, ve které autor hledá své nejmilejší útočiště:

V korunáchOna má křídla 1

 

Už se mi zase vzdaluješ

a mizíš v korunách stromů

a já se topím v moři vzpomínek

Chci zpátky do korun,

kam ptáci chodí domů,

schoulit se u tebe

a klidně spát

Tam mezi větvovím je nebe na dosah

a sladké slunce rdousí temný chlad

Snad zapomenu na to, jak veliký mám strach,

a zašeptám ti tiše: „Lásko, mám tě rád“

 

Už se mi zase vzdaluješ, mizíš pod oblaka,

a tam se někde tiše ukrýváš

A já tě marně k sobě dolů

na zem lákám,

pak v slzách rosy

usínám

batěk vlasy

Pozoruhodné je, že autorovy básně, ač právě kolikrát vypovídají o nešťastné lásce, nenesou ani sebemenší příchuť hořkosti. Nevyčítají, nehaní, jsou vděčné za to krásné, co se mohlo stát. Naopak v nich graduje pocit lásky a vděčnosti, čemuž také napomáhá autorovo oblíbené užívání refrénů. Kombinace refrénů, pravidelného rytmu, něžných rýmů, upřímnosti, srdečnosti a fantazie pak dokáže vytvořit opravdu skvostnou poezii:

Vítej v mém světě

 

Vítej v mém světě, lásko moje,

otevři tajnou knihu

Klíčovou dírkou do pokoje

jak Alenka v říši divů

 

Vítej v mém světě, moje štěstí,

nahlédni, kam jen můžeš

Šílenství stojí na předměstí

a otrhává růže

 

Vezmi si kolik uneseš –

radosti a něhy

Jen vyhni se místům v zákoutí

zasypaným sněhy

 

Vítej v mém světě, lásko moje,

ať k vesmíru jsme blíž

Vítej v mém světě, lásko moje,

ty jediná tam smíš

Básnická sbírka Petra H. Baťka častokrát opěvuje i hlavní výhodu oboustranné lásky – a totiž tu, že s ní jde všechno mnohem snáz. A tak si všichni nasazujeme růžové brýle, uháníme mílovými kroky, bouráme bariéry a nevíme, co je strach. (Abychom ho později poznali ještě ve větší míře…) Láska nám zkrátka dává křídla, se kterými se všechno rozjasní. Současně s nimi ale získáme i nejistotu v letu a odvěkou touhu chránit si svůj majetek…

Chytil jsem anděla

 

Chytil jsem anděla

a zavřel do klece,

budu ho celou noc hlídat

Budu ho hladit

po bílém peří,

budu ho na tváře líbat

 

Zpívám si radostí

nad tímto úlovkem,

že anděla vycvičím brzy

On se však roztřásl

a náhle posmutněl

křídla mu skrápějí slzy

 

Marná jsou slova,

ať už se nebojí,

když u mě je přece v bezpečí

Lásce a andělům,

teď už to vím,

klece a okovy nesvědčí!!!

batěk báseň malíř

Řada básní na jazyku chutná jak sladkobolný koktejl lásky a beznaděje a „není slov k tomu, abych řekl, co se ve mně děje…“ Tak sám autor žije v básních střídavými pocity. Píše o bouřlivých láskách, více či méně očekávaných ztrátách, o marně poztrácené energii. Píše o smrti, která možná přijde dřív než šťastný život. Přesto si je ale vědom toho, že i pro prchavé lásky stojí za to žít, protože „střípky vůně tvého těla přežijí další staletí“. A pokud nechcete, aby vám láska prchla, snažte se sami milovat tak nějak potichu…

Ona má křídla

 

Ona má křídla, viděl jsem je!

Tak jako bílé labutě,

když ve spánku mi nastavila záda,

viděl jsem skryté perutě

Ona má křídla, věděl jsem to!

Tu noc objevil jsem svět,

ale nesmím to dát znát,

mohla by mi totiž…

uletět

 

Celá tato sbírka básní je taková něžně nebeská. Svou roli v ní hrají andělé, racci, slunce a moře jako ztělesnění věčnosti a klidu. A tak zde najdete i „námořnické“ básně, ve kterých je rána na srdci dírou v podpalubí. Básně, ve kterých jsme čas od času všichni jen „malou zatoulanou plachetnicí“… A tak zde přikládám pár milých, libozvučných veršů, které zůstaly tu z básně Větru napospas:

 

„Psal jsem je na nebe

tak trochu do zásoby,

psal jsem do mlhy,

do tajícího sněhu

Psal jsem je do písku

i do hluboké vody

Najdeš v nich všechno,

co patří do příběhu

Najdeš v nich lásku,

cit i něhu“

Sbírka poezie Petra H. Baťka je zkrátka poutavou výpravou do tajů lásky od poupěte až po mrtvý květ. Je nesmrtelnou mozaikou dobývání, vládnutí i počítání ztrát. Je věčným strachem o lásku i o sebe sama.

Je ódou proti marnosti a s každou básní nás nutí nesložit ještě křídla…

batěk věnování

(Petr H. Batěk; Ona má křídla. Praha: Nakladatelství David Laňka – No Limits, 2015, s. 85)

SOUTĚŽ

Most Popular

To Top