Blízkovýchodní literatura

Islámskému státu na dostřel

Prostřednictvím nakladatelství Mladá fronta se na knižní trh dostává kniha s výpovědí dvou odvážných novinářek, které se v těchto těžkých válečných časech dostaly „Islámskému státu na dostřel“.

Lenka Klicperová, novinářka, fotografka a šéfredaktorka časopisu Lidé a země, a Markéta Kutilová, rovněž novinářka, humanitární pracovnice, mají za sebou řadu zahraničních misí. Tentokrát se společně vydaly do Sýrie, a staly se tak prvními novinářkami, které spatřily Kobání čerstvě vymaněné z područí islamistů.

Ve své knize pomocí deníkových zápisků popisují svou cestu do Kobání, Stalingradu Blízkého východu. Pomocí autentických a nearanžovaných fotografií seznamují čtenáře se skutečným obrazem války v Sýrii. Připojují svědectví bojovníků proti Islámskému státu, ale i vyprávění obyčejných domorodých obyvatel. Vyptávají se na tamější životní podmínky, na možnosti cesty do Evropy, všímají si, jak se mění hodnoty člověka poznamenaného válkou. Ukazují děti hrající si na bojovníky v troskách domů, protože jiné hry neznají. Prostřednictvím této knihy představují obě české žen silné pouto obyvatel k vlasti, které přetrvává, i když se z milované země stane bezútěšná hromada trosek.

            Autorky této knihy ve své reportáži napínavě, ale i s odlehčujícím humorem popisují svou cestu z iráckého Irbílu přes Kámišlí (centrum syrského Kurdistánu) až do Kobání.

V tomto jejich příběhu vyprávěném stylem polovojenského zpravodajského deníku se dozvíte o uskupeních, která se dobrovolně vydala bránit obyvatele i jejich domovy před ideologicky zdegenerovaným Islámských státem. Dočtete se o tom, kde si hrají malé syrské děti, jestli syrští dospělí vůbec chtějí do Evropy, a také o tom, proč domov stále zůstane domovem…

            Podíváte se na obraz ženy z jiné stránky. Z té, která nemá čas líbit se, kterou ošlehal smutek ze ztráty blízkých, a která touží po pomstě a po svobodě. Přičichnete si k odvaze i k smrti. A pochopíte, proč je důležité nezavírat oči a proč by hranice měly zůstat otevřené všem, co přichází z míst, kde je život tak vratkou jistotou…

„Arabští vojáci jsou očividně šťastní, že je někdo přijel navštívit na tak vzdálenou frontlajnu. Ochotně pózují zejména, když chceme před foťák dotat jejich tetování. Je to nesmírně zajímavá sonda, a jakmile voják pochopí., co se nám líbí, všichni málem svlékají uniformy a ukazují, kde mají zajímavé obrázky. Zase je na chvíli válka o kus vzdálenější a vítězí obyčejný život a chvíle štěstí. Zajímá nás, proč se vlastně Arabové rozhodli přidat ke kurdských milicím, a ne k IS. Ekram Rustom, muž s inteligentním výrazem v souměrné tváři, to shrnuje za všechny vojáky na svém postu: „Připojili jsme se k YPG, protože jejich boj je ten správný, bojují na té správné straně. Chceme chránit svoji zem. Islamisti tvrdí, že představují ten správný islám. Ale copak je islámské vraždit a podřezávat lidi? Já jsem muslim a proti IS budu bojovat, dokud budu moci. Oni nejsou představitelé islámu, jsou to jen teroristi.“ Jde se připojit ke skupince svých spolubojovníků. Nemají tu jiné přístřeší než malý stan, před nímž si právě připravují čaj. Večerní siesta, možná pár volných chvil, než padne tma a přijde další útok…“


(Islámskému státu na dostřel. Klicperová, Lenka; Kutilová, Markéta, Mladá fronta, Praha, 2015, 128 s.)

Click to comment

You must be logged in to post a comment Login

Leave a Reply

SOUTĚŽ

Most Popular

To Top