Recenze

Jak probudit štěstí

Nakladatelství Portál přináší na trh knihu s nedostatkovým zbožím. Jmenuje se Štěstí a napsal ji francouzský kněz a vychovatel Guy Gilbert. Nečekejte žádné zastaralé rady do života postavené výhradně na křesťanské nauce, těšte se na moderní a živý příběh o hledání štěstí z pera tohoto moudrého člověka.

 

Až budete pomalu a svědomitě otáčet stránky této útlé knížky plné velkých pravd, zřejmě vás ani nenapadne, že ji napsal někdo, kdo z obálky vyhlíží jako člověk moderní doby. Že má na sobě koženou bundu s řadou mírně rebelantských odznáčků, že má navzdory svému stáří tak vizionářský a čistý pohled. Nebo snad právě kvůli němu?

Tato Gilbertova kniha o štěstí nám ukazuje, jakou cestou se v životě máme dát, jak máme zacházet se svými dary, jak si máme vážit zdánlivě nekonečného proudu času. Nastavuje zrcadlo naší duši a ptá se, zda vedeme nezištný život. Radí nám, kde máme hledat štěstí – ať už ve vnějších nejčistších podnětech nebo sami v sobě. Zahrnuje nás i řadou krásných citátů, které celému textu dávají jistý řád a hloubku. Umožňují nám usebrání, po kterém už nebudeme chtít být prázdní jako dřív. Pokud ovšem slova této knihy budeme brát vážně.

 

Autor knihy o štěstí často naráží především na dvě významná fakta. Jedním budiž to, že štěstí se nachází především v nás samotných. Když se otevřeme a dáme kus svého štěstí někomu jinému, spatříme krásu štěstí v dávání, a naše srdce tak nikdy nezůstane prázdné.

 

Jediné štěstí, které máme, vychází ze štěstí, které dáváme. (Pierre Corneille)

Existuji jen tehdy, pokud existuji pro druhé. (Emmanuel Mounier)

Štěstí není cílem, za nímž se ze všech sil ženeme, je to květina, je to lístek, který si utrhneme na cestě za povinností. (Stuart Mill)

 

Dalším významným doporučením plynoucím z knihy o štěstí je návod k životu teď a tady. K maximálnímu prožívání právě plynoucího dne. Možná je těžké se v dnešní době vymanit z myšlenek plných strachu o budoucnost a z nostalgie vzdychající po minulosti. Ale velice snadné je nechat si utéct řeku dne mezi prsty… Autor poukazuje na tuto rozpolcenost našich duší a nutí nás nedat šanci psychicky nebezpečnému sevření v černé díře času. Chce, abychom se snažili žít každým současným okamžikem a naplno, abychom jednou nelitovali zbůhdarma přežívaných dnů. Dnů přežívaných ve strachu z toho, co bylo, z toho, co bude.

 

Štěstí znamená nezabývat se stále dokola minulými událostmi a nepředvídat katastrofy. Štěstí znamená dát přednost přítomnému okamžiku.

Nemocí naší civilizace je připoutávat se k minulosti, mít strach ze zítřku a neumět prožívat nádherný dar: přítomnost.

Žijte v současném světě, přestaňte lamentovat a opakovat, že dřív bylo líp. Minulost není lepší než přítomnost, lidi byli vždycky hloupí, pošetilí, a přitom byli povoláni ke svatosti. Přestaňte říkat, že zítra bude konec světa. Žijte dnes a naplno. Nejlepší okamžik vašeho života je DNES.

Je třeba čekat na smrt s vyrovnaností. A k tomu je třeba žít nyní a ze všech sil.

 

Jako cestu vhodnou k hledání štěstí a všímání si drobných maličkostí, ze kterých může proudit naše radost, vyzdvihuje Guy Gilbert samotu. Samotu a sepětí člověka s přírodou. Dobře ví, že hluk a příliš nechtěných podnětů zahání naše nejvnitřnější já do neviditelných hlubin naší duše. Zatímco s ukotvením v samotě a v lůně přírody se naše já otevírá vlastnímu vnímání a dává nám znovu poznat, kým doopravdy jsme. Samota prokazuje vděčnou službu vlastní introspekci. Ukazuje nás naprosto nahé. Bez nánosů okolí, bez přetvářky a přemáhání. Ukazuje nám pravou a jedinou skutečnou duchovní podstatu člověka.

 

Hluk se někdy může stát podhoubím smrti, může kazit chuť, abychom se konfrontovali sami se sebou. Hluk zamezuje vstupu do nejvzácnějších oblastí našeho nitra – do hlubin duše, kde se skrývá naše pravé já.

Kolik párů ztratilo půdu pod nohama, když si partneři zapomínali dopřávat každý den ticho, které umožňuje přemýšlet o tom druhém, o dětech, o svém okolí?

 

Tyto krásné citáty ukazují vzácnost ticha, v dnešním natolik hektickém světě schopnost se ztišit a nebát se pohlédnout do očí vlastnímu já. Nebát se zůstat sám se sebou.

 

Největším tajemstvím štěstí je cítit se dobře sám se sebou. (Bernard le Bovier de Fontenelle)

 

Ruku v ruce se samotou pak kráčí příroda. Protože není na světě nic krásnějšího než poklidné lidské přemítání v náručí přírody. Citlivější duše začnou vnímat život jako neskutečný dar, pozorování přírody je znovu přivede na stezku skromnosti, ze které vinou doby či sebe sama sešli. Začnou se radovat nad proměnlivými krásami přírody a veškeré jejich problémy jim rázem přijdou malichernými ve své malosti – oproti takovému kolosu zázraků. Mnozí z nás si přitom velmi dobře uvědomují, že se proměňují podobně jako roční období. Že obdivují první sněhové vločky a sílu sněhu, pod kterým se všechno zklidní a zprůsvitní. Že netrpělivě čekají na první jarní kvítky sněženek. Že žijí stejně cyklicky. A tak bychom se snad právě od přírody měli učit trpělivosti a nevzdávání se zdánlivě planých nadějí. Ale především bychom se měli ztišit. A víc poslouchat a vnímat nežli mluvit.

 

My křesťané žasneme nad nádherou jara, znovuzrozením života; nad bujným létem, kdy se všude projevuje síla přírody; nad podzimem, který nám poskytuje úžasné barvy; a nad strohou zimou, která rostlinstvo znehybňuje.

Příroda nás věřící vede k nevýslovné transcendenci.

 

A jako se drobné poupě pomalu mění v dospělou růži, která silou větru a zkušeností ztrácí své lístky, tak i my stárneme. A i o tom je Gilbertova kniha o štěstí. Je návodem, jak na sklonku života nerezignovat na život. Učí nás, že naše duše je stále živá a pro druhé svými zkušenostmi velice potřebná. A tělo? Nejlepší (a nejtěžší) je se jeho rozmarům prostě ze srdce zasmát…

 

Jedním z nejlepších způsobů, jak nestárnout, je smát se sám sobě.

Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti. (Přísloví 17, 22)

Štěstí potlačuje stáří. (Franz Kafka)

 

V neposlední řadě nás pak autor nabádá k tomu, abychom nám svěřený čas využívali pomalu a plnohodnotně. Abychom odmítali spěchy, abychom dokázali věci v čase dělané dělat s láskou a trpělivostí. A stejně tak nám radí, abychom se snažili si za každých okolností uchovat radost, protože ta je naším pohonem, naší vnitřní silou.

 

Chce se po vás, abyste rychle pracovali, rychle se hýbali, rychle jedli a rychle mysleli… Naučte se říkat ne. Čas lépe využijeme, když ho budeme využívat v klidu.

Radost, o níž mluvil Ježíš, je radost, jakou zakoušíme uprostřed urážek, pomluv a perzekucí. I když žijete v utrpení, ve všech možných problémech, měli byste si uchovat radost, říká nám. To je kříž, který neodmyslitelně patří ke všem křesťanům.

Velké ohrožení radosti představuje rezignace po neúspěchu, pocit bezmoci, když něco pokazíme, a hlavně ztráta důvěry v Boha. Hlavní příčinou vymizení veškeré radosti je ztráta odvahy.

 

Tolik síly v tak slabé knížce, řeknete si. Člověk může v řadě knih spatřit novou životní cestu. Tahle je jednou z nich. A jsou to právě citáty psané srdcem a lety životních zkušeností, které psaly tyto řádky. Kolikrát je snadné objevit tak čistou a ryzí pravdu, ale mnohem těžší je přijmout ji do svého života a naučit se podle ní žít. A hořet. Protože „kdo nehoří, nemůže zapálit“.

 


 

(GILBERT, Guy. Štěstí. Praha: Portál, 2015, s. 96)

Knihu můžete zakoupit zde.

Click to comment

You must be logged in to post a comment Login

Leave a Reply

SOUTĚŽ

Most Popular

To Top