Recenze

Galantní francouzská poezie skrytá pod sukní 17. století

Básnická sbírka Galantní poezie je uměním erotiky i ironie sepnutým společně do veršů 17. až 18. století francouzskou sponou s barvou antiky a renesance. V básních skládaných břitkým humorem a neskrývanou dekameronskou protopášností nalezneme matný odstín veršů Ovidiových, Catullových či Martialových. Ke konci období galantní poezie nezůstává upozaděn ani známý Lafontaine, který si odpočinul od svých bajek, aby dal vyniknout psaní mnohem žádanějšímu.

Sbírce Galantní poezie se velice umně daří rozesmát čtenáře doby dnešní, moderní, básněmi, které se dvůr od dvoru šířily po celé 17. a 18. století až do časného 19. století. Je plná básní, které jakoby diktovala sama Venuše, roztoužená a nevěrná. A pokud kdy bylo toto období nazýváno časem nezkrotné vášně, povrchní lásky a nevěry, pak je tato básnická sbírka toho věrným důkazem. Láska, erotika i obraz ženy a muže ve své prostotě, to vše je zde podáváno s notnou dávkou ironie, výsměchu a nemravnosti. A autoři básní (často anonymní) se zde ve svých kritických verších nevyhýbají ani vysoce postaveným, ani duchovním. Fyzická láska je podle nich zbožím chtěným a dostupným pro každého, a podle toho s ní ve svých básních i zacházejí. Bez studu, ve zvučných rýmech a se skvěle obratnou drzostí.

Upřímnost

 

Milenec v žáru lásky

se optal svojí krásky,

zda by mu neposkytla onen kout,

v kterém by mohl slastně spočinout.

 

Nezvu tak štědře na ta místa,

řekla mu bez všech orací.

 

Zvláště když se tam někdo k odpočinku chystá.

Pod můj krov zvu jen lidi za prací.

 

Veršující autoři se rovněž brilantně věnují poetickému ztvárnění obrazu podváděných mužů, nevěrných žen, starých dam, které už nejsou žádané (nebo pouze pro svůj majetek), rovněž mladíkům nakaženým pohlavními chorobami či vztahu mezi mladou dívkou toužící po penězích a jejímu starému a hloupému protějšku.

 

Mladý a starý ctitel

 

Když staří kocouři jak mourovatí

slečinkám horem dolem platí,

nějaký mladík pořídí vždy dobrou koupi,

protože vše už před ním platil někdo

hloupý.

 

Úsměvná je rovněž ve sbírce přítomná variace básní na ženský nezbytný zlozvyk, a to líčení. Autoři se zde vysmívají ženám „dvou tváří“, kdy jedna dohání milence k šílenství, zatímco druhá se probouzí s ránem.

O namalované paní

 

Jak hodnotit mám krásu vašich vnad?

To úkol,

paní,

těžký je,

když pořád nedovedu rozeznat,

co originál je

a co kopie.

 

O jiné nalíčené

 

Pomalu,

ctitelé,

vy bando uspěchaná!

Proč hrnete se k Líze brzy z rána?

Jste splašení a já mám strach,

že není vám znám Lízin obyčej.

Není už sice v nedbalkách,

leč nevzala si ještě obličej.

 

Pozoruhodná je i básníkova starost o ženiny nejkrásnější klenoty:

O korzetu

 

Proč zaháníte ňadra pod jho,

paní,

proč vězníte je krutě pod korzet?

Strádají ve vazbě a v upoutání

a je jim teprv dvacet čtyři let!

Cožpak se tyhle tresty s dneškem kryjí?

Přestaňte ohlížet se na módu.

Vyhlaste okamžitě amnestii

a dejte těm svým vězňům svobodu.

 

Společným znakem této poezie je tedy umění podat erotiku s co největší dávkou elegance a možná se i tak trochu vysmát netělesné lásce.

 

Perla

 

Nic se nevyrovná vaší kráse,

všude o vás povídá se,

že jste perla

přímo knížecí.

Teď vás tedy už jen jehlou provléci.

 

Láska

 

Člověk laská,

ale brzy

ho to zmrzí.

To je láska…


 

(Galantní poezie. Praha: Vyšehrad, 2014, s. 184)

Click to comment

You must be logged in to post a comment Login

Leave a Reply

Most Popular

To Top